www.r-factor.cz: málo známé informace o scientologické církvi (sektě) a jejích aktivitách jako jsou Dianetika, LITE, PERFORMIA, Business Success, BASIC...

ZA MOSTEM JE XENU

Margery Wakefieldová: zážitky bývalé členky scientologické sekty

Kapitola 11:
Vítej v RPF

 

Vylovila jsem hadr ze špinavě šedivé vody v kbelíku a vyždímala jsem z něj vodu na špinavé kachičky. Vzala jsem si kartáč, který mi dal Gus (jméno starého muže v Majetku jsem se dozvěděla už dříve) a začala drhnout poslední řádek kachliček.

Než jsem začala, vypadala podlaha špinavě šedá, ale jak jsem ji čistila, zjevil se pod tou špínou jemný, modrobílý vzorek v indickém stylu. "Jak dlouho tento záchod asi nikdo nečistil?" podivila jsem se, když jsem se spokojeně podívala na svou dokončenou práci. Vstala jsem, abych si protáhla ruce a záda. "Bolet mne začnou až zítra," pomyslela jsem si s lítostí. Byly to mé šesté záchody od té doby, kdy jsem před pár hodinami nastoupila svůj trest. Venku už byla tma.

Otevřela jsem pojistku na okně a napůl ho otevřela. Studený večerní vánek proudil do místnosti. Ramenem jsem si utřela z čela krůpěj potu a znepokojeně se podívala na ruce. O tom saponátu nežertoval, pomyslela jsem si a zkusila si utřít ruce o kalhoty.

Podívala jsem se na dvůr, kde se shromáždily hloučky studentů a poslouchala jsem zvuky smíchu a rozhovorů, které se donesli k mému oknu. Je devět hodin, pomyslela jsem si. Přestávka. Toužila jsem být součástí této šťastné scény. "Namísto toho jsem tady," pomyslela jsem si, "scientologická Popelka."

Zavřela jsem okno, posbírala jsem čistící potřeby a vrátila se do Majetku. Zoufale jsem se chtěla osprchovat. Horká sprcha, ať už se šváby nebo bez, mi najednou připadala jako neuvěřitelný luxus; luxus, který jsem předtím považovala za samozřejmost.

Gus mne viděl přicházet. "Pojď sem," slyšela jsem, jak mne volá. Podivala jsem se a uviděla ho stát u dveří přístavby.

"Pojď a pomoz mi s matracemi," ukázal mi, abych šla za ním. Za přístavbou byla velká kůlna, v dezolátním stavu a vypadala, jakoby se každou chvilku měla rozsypat. Vešla jsem za Gusem do kůlny a mé oči si postupně zvykli na slabé světlo pouliční lampy, které pronikalo malým okénkem na vzdáleném konci místnosti.

Našla jsem cosi, co vypadalo jako kupa tenkých matrací naskládaných u stěny. Gus rozsvítil lampičku v rohu. "Tady mi s tím pomoz," řekl a začal tahat z hromady vrchní matraci. "Dáš je na podlahu, zhruba na šířku dlaně od sebe," přikázal mi. "Myslím, že tu budeš spát přes noc, spolu s ostatními RPF-káři.

"RPF-káři?" zopakoval jsem neznámé slovo.

Ano, s ostatními lidmi z RPF. Rehabilitačního sboru (Rehabilitation Project Force). Copak nevíš, kam jsi se dostala?"

"Ne, nikdy jsem o tom dříve nic neslyšela. Co to je ten rehabilitační sbor?"

"No to je nový projekt. Od Hubbarda, alespoň myslím. Slyšel jsem, že s tím začali na lidi. Je to pro lidi, kteří se dostanou do problémů s orgem. Když něco pokazí. Nebo když mají příliš nízké statistiky. Za posledních pár měsíců sem přišla pěkná řádka lidí. Ale ty tu asi nezůstaneš nadlouho," podíval se na mne optimisticky. "Většina lidí tu nezůstane nadlouho."

"A co dělají ti lidé, co jsou v RPF?" zeptala jsem se unaveně, sotva mi na tom záleželo.

"No obvykle pracují," odpověděl Gus, když dotáhl poslední matraci na místo. "Tak. Připraveno na noc."

Mlčela jsem a on pokračoval o RPF. "Staráme se tu o majetek, malujeme, uklízíme a takové věci. Jsem opravdu rád, že tu mám pomocníky. Před RPF jsem se o to všechno musel starat sám. Právě teď většina lidí pracuje na renovaci komplexu Cedars.

Slyšela jsem o rozsáhlém komplexu budov, které scientologie právě koupila za pět milionů dolarů v hotovosti. Byl jako složitý labyrint budov, který předtím sloužil jako nemocnice. Mluvilo se o tom, že to bude nové sídlo scientologie v Los Angeles.

"Za chvilku se vrátí," pokračoval Gus. "Potom dostanete večeři."

"Není na večeři už trochu pozdě?" zeptala jsem se ho.

"Ano. Ze začátku jsem se s tím snažil něco udělat, ale řekli mi, ať se do toho nemíchám. Já jsem tady zkoušel změnit řadu věcí, ale vždy mi slušně řeknou, abych odprejsknul a nechal si své nápady pro sebe. Tady se nevyplatí se s někým hádat," povzdychl si.

"Tak proč tady jsi, Gusi? Jestli jsi nešťastný, proč tady zůstáváš?" zeptala jsem se ho.

Pár minut nic neřekl.

"Myslím, že ještě stále věřím Starému," odpověděl pomalu. "Hubbardovi. Já jsem s ním byl od začátku, to už je více než dvacet let. Opustil jsem rodinu a všechno. Myslel jsem si, že jdeme změnit svět. Že ho celý otočíme vzhůru nohama," podíval se na mne smutně.

"Nedokáži ti ani říci, zda to byla chyba. Prostě to neskončilo tak, jak jsem čekal. A teď, kam bych asi šel?" zamyslel se. "Vždyť já ani nevím, kde žije moje rodina. Ne, už to nechám tak. Jednoho dne, a nebude to dlouho trvat, tu odložím své staré tělo. A potom už na tom nebude záležet."

Oba jsme chvíli mlčeli. Přemýšlela jsem o tom, co řekl. Chtěla jsem říci něco moudrého nebo utěšujícího, ale nic mne nenapadlo. Gusův život byl tragédií, ale soucítit s někým je podle Hubbarda nesprávné, protože soucit je velmi nízkou emocí na Tónové škále.

Zaklepání na dveře přerušilo toto nepříjemné ticho. Dveře se otevřeli a do místnosti vešel asi tucet neuvěřitelně špinavých mužů, někteří z nich byli velmi mladí. Všimla jsem si, že nosí stejné, tmavomodré montérky jako Gus.

"Myslím, že vám skočím pro jídlo," řekl Gus, asi potěšený, že ho něco odpoutalo od pochmurných myšlenek. Vyšel ze dveří směrem k orgu.

"Vítej v RPF," podíval se na mne zvědavě jeden ze starších mužů. "Co jsi vyvedla, že jsi dostala místo v RPF? Poškodila jsi PC (preklíra)?

"Ale ne," řekla jsem s úlevou. "Spíše jsem uškodila sama sobě, když jsem strkala nos tam, kam jsem neměl. Starala jsem se o nevhodné věci. Napsala jsem uvědomovací hlášení, které nadělalo pár lidem problémy, včetně etiky."

"No, tak to potom asi tady chvilku zůstaneš," ušklíbl se. "Snaž se tu alespoň cítit snesitelně."

"Tady není nic snesitelné," odfrkl si nejmladší ze skupiny. Byl to sotva teenager. "Toto je úplná stoka. Kdybych měl nějaké peníze, byl bych už na prvním autobuse odsud."

Pár dalších souhlasně zamumlalo.

"Co, vy nemůžete odejít? Chci tím říci, že kdybyste opravdu chtěli. Kdo by vám v tom bránil?" zeptala jsem se.

"A kam bych šel?" podíval se na mne mladík. "Když nemám ani korunu? Kam asi půjdu?"

"Kde máš rodinu? Rodiče?" zpovídala jsem ho. "Copak nemáš rodinu, ke které by ses mohl vrátit?"

"Ne, všichni jsou v scientologii. Na lodi. Prarodiče už nežijí. Já nemám kam jít." Udeřil pěstí do dlaně druhé ruky. "Jsem tu uvězněný na celou miliardu roků," řekl sarkasticky. "Scientologie je jedna velká hovadina. Kompletně," podíval se na mne trpce. "Hubbard je jen šašek. Celá tato věc je jen jedno velké výpalnictví." A zlostně udeřil pěstí do stěny.

"No tak, Joey," řekl další mladík ve snaze ho uklidnit. "Řekli jsme ti, že když budeš takto mluvit, nikdy se odsud nedostaneš. Budou tě tu v RPF držet navěky."

"Mně je to jedno. Toto si myslím. A ať mi udělají cokoli, můj názor to nezmění. Já jen nedokážu pochopit, jak se mí rodiče mohli dostat do takový kraviny. Všechno bylo super, než jsme přišli do Scientologie. Měli jsme dům, auto, všechno. Teď nemáme nic. Všechno prodali a peníze dali 'Ronovi'." To jméno vyslovil sarkasticky.

Byla jsem šokovaná jeho rouháním. "Nedostal jsi auditing?" zeptala jsem se ho.

"Ne. Já tomu nevěřím. Nebudu tím ztrácet čas. Ano, když půjdu v souladu s programem, dostanu se ven z RPF. Úžasné. A na co mi to bude? Mně se tady už nic nelíbí. Takže to nechám tak. Zůstanu tu v RPF celou miliardu roků. Mně už je to celkem jedno." Třel si rukou klouby, kterými předtím udeřil do stěny.

Nikdo neřekl ani slovo. Kroky zvenčí přerušili ticho. Vešel Gus, držel dva džbery a krabici s talíři a lžícemi.

Podívala jsem se do nádob. Nedokázala jsem rozpoznat, co v nich je.

"Fazole a rýže," odpověděl na mou nevyslovenou otázku Gus. "Raději si na to zvykni. V RPF si toho ještě užiješ."

Vzala jsem si talíř jako ostatní a lžící jsem si nabrala trochu té nevábné směsi na talíř.

"Co je v tom druhém kýbli?" zeptala jsem se.

"Chlebové kůrky," ochotně vysvětli Joey. "Nabídni si!"

Natáhla jsem se do nádoby a vytáhla chlebovou kůrku. Na jedné straně bylo vidět, že to někdo jedl. "Co to má být?" podívala jsem se nevěřícně.

"Uhádla si," řehtal se Joey při pohledu na mou grimasu. "Občas dostáváme kousky chleba, které ostatní nechají na talíři."

Znusená jsem zahodila kůrku zpátky do vědra. Má chuť byla pryč. Snědla jsem pár lžic rýžovo-fazolové směsi a zbytek vyhodila do smetí.

No toto, divila jsem se. Dívala jsem se okolo. Když všichni dojedli, začali si lehat na matrace.

"Nemáme tu někde sprchu?" zeptala jsem se muže, který mne první oslovil. "Jsem celá špinavá. Nemohu jít takto spát."

"Sprchy máme jen každý druhý den," odpověděl. "A měli jsme je včera. Nejbližší budou až zítra večer. Natáhl se a zhasl lampu.

Už jsem se nedokázala ani hádat. Lehla jsem si na jednu z matrací. V kůlně byla úplná tma mimo slabého světla z ulice. Chtěla jsem přemýšlet, ale byla jsem příliš unavená. Nakonec jsem upadla do spánku a zdálo se mi, že jsem na velké lidi na rozbouřeném moři. Byla jsem na nekonečné cestě do neskutečna, na lodi, která se mohla každou chvilku převrátit a smést nás do nekonečných anonymních mořských hlubin.

"Vstávej," někdo se mnou třásl. "Rychle, jinak prošvihneš snídani." Otevřela jsem oči. V místnosti byla ještě tma. "Rychle, pospěš si."

Zmateně jsem se zvedla na nohy a následovala toho, který mne vzbudil. Venku jsem se podívala na oblohu. Začali se na ní objevovat první paprsky ranního slunce.

"Kolik je hodin?" zeptala jsem se vrávorajíc a protírala jsem si oči špinavými pěstmi.

"6:30," odpověděl mi hlas. Byl to jeden z mužů, které jsem viděla minulou noc. Ospale jsem ho následovala do zadních dveří orgu. Vešli jsme do malé kuchyňky. Dostala jsem talíř s toustem, šunkou a něčím, co vypadalo jako ovesná kaše. Ochutnala jsem to. Bylo to studené a nemělo to žádnou chuť.

"Raději to sněz," doporučil mi hlas za zády.

Otočila jsem se. Byl to ten starší muž z minulého večera.

"Promiňte, ani jsem se nepředstavila," podala jsem mu ruku. "Byla jsem příliš unavená, ani mi to nemyslelo. Já jsem Margery."

"Larry," usmál se přátelsky a potřásl mi rukou.

Zavedl mne na schody u zadních dveří. Ostatní tam už seděli a jedli ono jídlo bez chuti.

"Musíš se naučit jíst všechno," řekl Larry, když polkl trochu kaše. "Jinak budeš slabá. Jen si představuj něco, co máš ráda. A rychle to polkni. Za chvilku budeš tak hladová, že ti už bude chutnat všechno."

Nabrala jsem si trochu kaše a pokusila se ji rychle zhltnout. Myslela jsem přitom na chutnou teplou kaši, kterou připravovala moje máma s máslem a javorovým sirupem. Nepomohlo to.

V sedm už bylo slunce na obloze. Růžové a oranžové paprsky protínali šedivou oblohu nad námi. Když ospalost uvolnila cestu energii nového dne, cítila jsem se optimisticky. Navzdory bolavým svalům ze včerejška jsem byla připravena žít dále.

"Scientologie, mně nezlomíš," pomyslela jsem si. "Já přežiju všechno. Překonám i toto dočasné nepohodlí. Dokážu, že umím být hodnotným členem skupiny."

Přijelo nákladní auto, aby odvezlo muže do komplexu Cedars, kde pracovali.

"A co já?" zeptala jsem se řidiče. "Nevím, zda mám jet s nimi nebo ne."

"Myslím, že bys měla jít pomáhat registrátorům," odpověděl. "Jdi nahoru do druhého poschodí a zkus třetí dveře napravo. Myslím, že na tebe čekají."

Šla jsem tam, kam mi řekl. U stolu tam seděla dívka asi v mém věku s hustými černými vlasy, obklopená vysokými sloupci papírových složek. "Ó, super," řekla, kdy jsem vešla. "Ty jsi Margery?"

Přikývla jsem.

"Já jsem Audrey. Jsem ráda, že jsi tady. Jsme trochu pozadu se statistikami." Přisunula židli k vedlejšímu stolku, který byl také plný papírových desek. Uprostřed džungle složek udělala malé místo. "Vždy si vezmi rychle jedny desky. Rychle si je prolistuj a podívej se na minulou korespondenci. Potom napiš té osobě krátký dopis. Naléhej, aby si přišla pro svou další službu. To je vše. Hodnota statistiky pro Normál (kondice, etický stav) je dvacet dopisů za hodinu. Tady máš papíry a propisky. Obálky jsou v tamhleté krabici," a podala mi náruč obálek.

Otevřela jsem první desky. Uvnitř byl štos nezodpovězených dopisů. Tato osoba je očividně všechny ignorovala.

"Audrey." Podívala se na mne přes hromadu své práce. "Tato osoba dostala více než dvacet dopisů a na žádný neodpověděla." Ukázala jsem jí složku.

"To je jedno. Jen piš dál. Byla by jsi překvapená. Někdy napíšeme i padesát dopisů někomu, kdo neodpovídá a potom najednou dostaneme odpověď na padesátý první dopis. Hlavní je, že každý napsaný dopis se ti započítává do statistiky a to je všechno, co nás doopravdy zajímá," odpověděla a rychle se vrátila ke svému psaní.

Začala jsem psát. "Milá Stephanie, doufám, že k nám co nejdříve přijdeš, aby jsi si udělala svůj osobnostní test. Je zadarmo. Jak se ti líbila kniha Dianetika?" Podepsala jsem dopis a zasunula ho do obálky. Toto je lehké, pomyslela jsem si.

Za chvilku už jsem pracovala na plné obrátky. V místnosti bylo hrobové ticho. Toto je přímo relax, pomyslela jsem si.

Najednou zazněl z chodby křik. Malá shrbená žena vtrhla do místnosti. Měla bílé vlasy a vztekem i námahou rudou tvář.

"Audrey, kde jsou moje věci?" křičela hystericky. "Všechny věci z mé místnosti zmizeli. Kam jste mi dali moje věci?" Vzápětí se za ní objevil etický komisař.

"Ruby," řekl přísně, "byla jsi 'vyhlášená' (declared) a nemáš tu co dělat. Řekl jsem ti, že se nemáš vracet do tohoto domu."

"Ale kde jsou mé věci?" naříkala.

"Jsou venku. Před domem. Teď musíš odejít, jinak zavolám policii."

Chytil Ruby za rameno a hystericky plačící ji vyvedl pryč z budovy.

Audrey vstala a přešla k přednímu oknu. Následovala jsem ji.

Na trávníku před domem byly dva velké igelitové pytle na odpadky nacpané oblečením a jinými osobními věcmi.

"Ubohá Ruby," zašeptala Audrey.

"Co se jí stalo?" zeptala jsem se.

Audrey si sedla na okenní římsu a zakryla si oči dlaněmi. "Je mi jí tak líto," řekla tiše. Podívala se na mne. "Ruby je už zkrátka příliš stará. Pracovala tady 16 let. Ale v poslední době začala všechno kazit. Ztrácela složky, psala dopisy, které nedávaly smysl. Vyprávěla divné věci. Takže kvůli ní nakonec svolali CommEv (Committee of Evidence = Důkazní komisi, scientologický soud). Byla vyhlášena za SP a rozhodli se ji 'hodit přes palubu'."

"Hodit přes palubu?" ten výraz jsem nikdy neslyšela. (anglicky "offload")

"Ano. To je když tě pošlou pryč s příkazem, že se už nesmíš vrátit do Scientologie. Když se osoba stane problémem pro org, obvykle ji hodí přes palubu. Když se jí na etice chtějí zbavit. Ale Ruby ..." chvíli nic neříkala, potom zdvihla oči. "Ruby si toto nezasloužila."

"Kam teď půjde?" podívala jsem se ven oknem. Ruby se pokoušela zdvihnout jeden z těch pytlů. "Proč nezavolali její rodině? Proč jí nepomohou?

"Přišla jsi sem včera nebo co?" zeptala se mne a tón jejího hlasu se v okamžiku změnil. "Ty nevíš, že když je někdo starý nebo nemocný, že je to jeho vlastní zodpovědnost? To říká Hubbard. Každý z nás je zodpovědný za svůj stav. Nezáleží na tom, co se ti stane. Nikdo jiný za to nemůže být zodpovědný, jen ty sama. A to samé platí i pro Ruby. Je zodpovědná za to, co se s ní děje. A ona si poradí. Je to silný thetan." Audrey se odvrátila od okna. "Pojďme do práce. Statistiky šly dolů od té doby, co Ruby odešla a budeme muset pořádně zabrat, abychom to doběhli."

Sedla jsem si za stůl. Chtěla jsem jít dolů a pomoci Ruby. Ale co jsem mohla dělat? Něco mne na té situaci trápilo, ale když jsem se snažila přijít na to, co to je, jen jsem se do toho zamotávala.

"Ron to ví nejlépe," řekla jsem si. "Největší dobro pro největší počet dynamik. To je pravidlo, kterého se musíme držet, jinak svůj úkol nezvládneme. Nemůžeme ztrácet čas litováním lidí jako je Ruby." Ale i tak jsem na ni v následujících dnech často myslela. Viděla jsem ten strach v jejích očích, strach vyděšeného zvířete.

Tiše jsme seděli a psali dopisy celý zbytek dne. Dostala jsem slušný oběd a večeři. Zůstala jsem pracovat až do jedenácti večer, potom jsem se vrátila do kůlny za přístavbou. Moji spolu-RPF-káři už spali. Chtěla jsem jít do sprchy, ale nechtěla jsem nikoho budit, abych se zeptala, kde to je.

Následující ráno jsme se opět probudili za mlhavého úsvitu. Měli jsme snídani skoro jako včera. Larry měl pravdu. Hladovému člověku chutná nejlépe.

Přijel šofér s náklaďákem.

"Vylez nahoru," řekl mi. "Mám příkaz vzít tě s sebou do GO pomoci s nějakými dokumenty." Podíval se na papír, který držel. "Jmenuješ se Margery?"

"To jsem já," odpověděla jsem a vylezla na korbu. Všimla jsem si svého odrazu ve zpětném zrcátku a ušklíbla jsem se. Vypadala jsem hrozně. Vlasy jsem měla střapaté a po celé tváři špinavé čmouhy. Oblečení jsem měla špinavé a pomačkané. Byla jsem šťastná, že mne neviděl nikdo v centru.

Sídlo Cedars bylo jen kousek cesty odsud. Šla jsem za řidičem do budovy a došli jsme až k výtahu. Stiskl tlačítko do třetího poschodí. U tlačítka výtahu jsem viděla nápis. TŘETÍ PATRO. STRÁŽNÍ SLUŽBA. POUZE PRO AUTORIZOVANÝ PERSONÁL.

Dveře se otevřeli. Zvědavě jsem se ohlédla. Nevěděla jsem moc o Strážní službě, jen co nám Hubbard řekl, že mají na starosti, aby byl svět bezpečnější pro šíření scientologie.

Recepční seděla u stolu, který blokoval chodbu.

"RPF. Na dokumenty," řekl řidič stručně, otočil se a ještě stihl výtah dříve, než se dveře zavřely.

"Sedni si," podívala se na mne recepční znechuceně. Sedla jsem si co nejdál od jejího stolu.

Po pár minutách přišla žena v modré námořnické uniformě a kývla na mne, ať ji následuji. Zavedla mne po chodbě do malé místnosti plné skříněk s dokumenty.

"Jsme teď dost pozadu s tříděním dokumentů," řekla mi a rozhlížela se po místnosti. "Z Etiky tě sem poslali, aby jsi nám pomohla. Začni s touto kupou." ukázala mi hromadu papírů na stole, kde byly náhodně naskládané stovky papírů. "Najdi si spis dané osoby a dej to do něj. Tady je děrovač. Uděláš tam dírky a za ně to připevníš do spisu úplně nahoru. Spisy jsou ve skříňkách v abecedním pořadí. Podala mi děrovač a nechala mne v místnosti samotnou.

Za chvíli jsem na chodbě s překvapením viděla etického komisaře. Beze slova se nade mne postavil. "Už jsi začala pracovat na svém stavu?" zeptal se chladně.

"Myslíte Nepřítel?" zeptala jsem se. Neodpověděl. "Ano, vlastně ano. Přemýšlela jsem o tom ten večer, co jsem čistila záchody. A teď opravdu vím , kdo jsem. A kam patřím. A už nikdy více nezpůsobím své skupině škodu," řekla jsem mu upřímně.

"Tady je papír," podal mi list papíru. "Napiš to a ještě dnes mi to pošli. Možná tě budu moci povýšit do kondice Pochyby."

Chtěla jsem mu poděkovat, ale otočil se a odešel z místnosti.

Vzala jsem papír. Napsala jsem své jméno, potom "STAV NEPŘÍTEL". Podtrhla jsem to a pod to jsem napsala:

Dostala jsem se do stavu Nepřítel, protože jsem zradila dva členy své skupiny. Způsobila jsem jim i svému orgu problémy, protože jsem napsala a poslala do celosvětového centra uvědomovací zprávu místo toho, abych problém řešila v rámci etiky. Už nikdy neudělám nic, co by uškodilo mé skupině. Nyní vím, kdo jsem. Jsem scientolog. A scientologie je má skupina. Chci být jen dobrým členem své skupiny. Prosím o povýšení do kondice Pochyby.

Napsala jsem pod to své jméno a podpis. Přeložila jsem papír a šla k recepční.

"Jak toto mohu doručit etickému komisaři?" Zeptala jsem se jí.

"Dejte mi to sem," odpověděla a vzala mi papír. "Já se o to postarám."

Vrátila jsem se ke třídění dokumentů.

Později odpoledne přišla recepční do mé místnosti. "Tady," řekla a podala mi další papír. "Etický komisař vám vzkazuje, že máte udělat Pochyby."

"Máte knihu Etiky?" zeptala jsem se jí. Přikývla a odešla. Za chvíli mi knihu přinesla. Sedla jsem si a přečetla vzorec pro Pochyby.

Měla jsem posoudit skupinu, do které jsem patřila (jako nepřítel scientologie) a skupinu scientologie. Vzorec zněl:

1. Připoj se nebo zůstaň nebo se spřátel s tím, kdo postupuje směrem k největšímu dobru pro největší počet oblastí života a oznamte tento fakt veřejně oběma stranám.

2. Udělej všechno, co je možné, ke zlepšení činnosti nebo statistik osoby, skupiny projektu nebo organizace, v níž jsi zůstal nebo k níž jsi se připojil.

3. Proder se nahoru kondicemi v nové skupině, pokud jsi přešel jinam, nebo kondicemi skupiny, v níž jsi zůstal, pokud ti tvé zakolísání vůči ní snížilo tvé postavení.

Vzala jsem prázdný list papíru, který jsem dostala. Napsal jsem nahoru své jméno a slova "KONDICE POCHYBY".

"Dokud jsem nepoužila tento vzorec," napsala jsem, "neuvědomovala jsem si, jak důležitá je pro mne skupina scientologie. Nyní vím naprosto jasně, že scientologie je mojí skupinou. Je to skupina, která dělá nejvíce pro tuto planetu. Nikdy více svou skupinu nezradím. Od této doby chci dělat jen to, co pomůže mé skupině. Protože pomáhat této skupině znamená pomáhat této planetě. Už nemám Pochyby." A podepsala jsem se.

Poslala jsem to etickému komisaři.

Vrátila jsem se do orgu na večeři. Naštěstí mi Gus ukázal, kde je sprcha a já jsem si vychutnala luxus horké sprchy. Nikdy už nebudu brát sprchu jako samozřejmost.

Vrátila jsem se do přístavby a v teplém večerním vzduchu jsem si vytřásala vlasy, aby uschly. Gus mne potkal ve dveřích.

"Máš se hlásit na GO," oznámil mi. "Říkali, že se máš hlásit hned, jak se vrátíš. Mohu tě tam odvézt."

"Děkuji," řekla jsem mu. "Víš o co jde?" zeptala jsem se.

"Ne a ani to nechci vědět," zabrblal si pod fousy.

"Proč? Co by to mohlo být?" vyzvídala jsem.

"To se rychle dozvíš," odpověděl, když jsme nastupovali do auta.

U recepčního stolu teď byla jiná osoba. Odvedla mne do malé místnosti, kde jsem třídila dokumenty.

"Byla jsi povýšena do kondice Přítěž," podívala se na mne bez jakéhokoli výrazu ve tváři. "Znáš vzorec?"

"To bych se musela podívat do knihy," přiznala jsem se. Kniha Etiky, kterou jsem předtím použila stále ležela na mém stole. Přikývla a já jsem rychle nalistovala příslušnou stranu.

"Kondice PŘÍTĚŽ," četla jsem.

1. Rozhodni se, kdo jsou tví přátelé.

2. Zasaď účinnou ránu nepřátelům skupiny, jíž jsi předstíral, že jsi členem, nehledě na osobní nebezpečí.

3. Naprav škodu, kterou jsi udělal, tím, že osobně přispěješ daleko více, než se od člena skupiny běžně požaduje.

4. Požádej o dovolení znovu vstoupit do skupiny tím, že si vyžádáš svolení každého člena skupiny a začleň se jen v případě, že to většina dovolí ...

"OK," podívala jsem se na ženu v uniformě. "Vím, kdo jsou mí přátelé. Scientologové jsou mí přátelé. Scientologové v dobrých kondicích. Scientologie je má skupina. Takže jak mám uštědřit účinný zásah nepřátelům této skupiny?"

"Jsi ochotná podstoupit i tento krok, i kdyby to pro tebe znamenalo určité nebezpečí?" zeptala se a v očích se jí zablesklo.

"Jistěže," odpověděla jsem. "Ale jaké nebezpečí by to mohlo být?"

"Počkej tady," odpověděla a odešla.

Za pár minut se znovu objevila na chodbě s vysokým blonďákem v tmavé uniformě Sea Orgu. Také neztrácel čas zdvořilostmi a představováním. Jeho jméno jsem se nikdy nedozvěděla.

"Máme pro tebe úkol," řekl stroze. "Něco, co naplní tvůj vzorec Přítěže." Odmlčel se.

"Pár bloků odsud je psychiatrické oddělení," řekl. "Dělá tam muž, který nám způsobil nějaké problémy s Americkou Psychiatrickou Asociací. Není pro tebe důležité, jaké problémy to jsou." Odmlčel se a odkašlal si.

"Chceme, aby si se dostala do jeho pracovny. Tvař se, že jsi pacient, nebo cokoli budeš chtít. Někde na jeho polici by měl být adresář všech psychiatrů ve Spojených státech. Potřebujeme ten adresář. Také vše ostatní, co nám můžeš sehnat. Finanční informace. Jména nějakých jeho klientů. To je všechno. Myslíš si, že to zvládneš?"

Zalapala jsem po dechu. Podívala jsem se na vzorec. Věděla jsem, že Hubbard řekl, že psychiatrie je zlo, přežitek z německé behaviorální terapie devatenáctého století. Podle Hubbarda jsou psychiatři našimi úhlavními nepřáteli na této planetě. Používají barbarské metody léčení lidí s psychickými problémy. Lobotomii a elektrošokovou terapii. Bylo úkolem scientologie ukončit toto barbarské jednání. A teď jsem mohla pomoci.

"OK," podívala jsem se na člena Sea orgu. "Tak kde je to oddělení? A je jedno, jak se tam dostanu?"

"Ano, nám je úplně jedno, jak to uděláš, chceme jen ty záznamy. A doufám, že ti nemusím říkat, že kdyby nastal jakýkoli problém, že nesmíš za žádných okolností uvést do podezření org nebo scientologii. Rozumíš tomu, co říkám?"

"Jasně, rozumím," odpověděla jsem. "Ale mne nechytí. Uvidíte." Byla jsem si jista, že zvládnu to, co ode mne chtějí.

Podal mi útržek papíru s adresou. "Budeš potřebovat nějaké čisté šaty," řekl, když ohodnotil mé zmačkané vzezření. Potom stroze zasalutoval recepční a opustil místnost.

"Waw!" řekla jsem si. "Tomu nevěřím. Já mám být špion," Vědomí, že mám vykonat protizákonný čin bylo přehlušeno vědomím, že udělám pro svou skupinu velkou službu. A tak se zároveň dostanu z Přítěže. Nemohla jsem se dočkat, až to začne. Vrátila jsem se do opuštěného domu na Bacon Street. Alespoň se dnes vyspím ve vlastní posteli, pomyslela jsem si se zadostiučiněním. Vybrala jsem si čisté kalhoty a svou nejhezčí blůzku a šla jsem si je do kuchyně vyžehlit.

Krátce na to jsem upadla do hlubokého a bezesného spánku. Probudila jsem se v prázdném domě.

Šla jsem do kuchyně a našla hodinky. Devět třicet. Opravdu jsem zaspala. Dala jsem si krátkou sprchu a oblékla čisté šaty. Prohledala jsem kuchyni a našla nákupní tašku, kterou jsem poskládala a vložila do kabelky. Potom jsem šla hledat tu adresu, kterou jsem minulý večer dostala na kousku papíru.

Stála jsem před nízkou budovou. Nad dveřmi byl nápis "Habana Professional Building". V hale byla prosklená tabulka s mapou budovy.

Našla jsem si na ní jméno problémového psychiatra. Druhé poschodí, místnost 203. vyšla jsem po schodech. Otevřela jsem dveře do čekárny. Sekretářka za skleněným okénkem se na mne mile podívala. "Mohu vám pomoci?"

"Ano, chtěla bych si domluvit schůzku s doktorem," řekla jsem jí. "Doporučila mi ho přítelkyně. Je tady?"

"Ne, teď tu není, ale vrátí se okolo jedné hodiny po obědě," řekla. Otevřela malý černý notes na stole.

"Vyhovovalo by vám to ve čtvrtek okolo čtvrté?" zeptala se.

"Obávám se, že to trošku spěchá." Snažila jsem se vypadat a mluvit zoufale. "Nešlo by to někdy dříve?"

"Podívejte, vypadá to tak, že schůzka dnes v jednu se možná zruší. Co kdyby jste mi zavolala okolo poledního?"

"Nevadilo by vám, kdybych tu počkala?" prosila jsem ji. "Bydlím odsud kus cesty. Nestihla bych dojet domů a potom zase zpět. Jen si tu sednu a budu si číst."

"No dobře," řekla trošku zdráhavě. "Udělejte si pohodlí. Tak za hodinku bych měla vědět, zda se to zruší." Usmála se na mne a vrátila se ke své práci.

Seděla jsem na židli v čekárně a tvářila se, že si čtu poslední číslo časopisu Time, které leželo na stole. Koutkem oka jsem sledovala vše, co se dělo za skleněným okénkem. Za hodinu na mne sekretářka zavolala: "Máte štěstí. Pacient zrušil schůzku. Doktor se vám bude věnovat v jednu hodinu." Vstala a vyšla s kabelkou do čekárny. "Jdu si vzít něco k obědu," oznámila mi. "Za pár minut jsem zpátky. Kdyby jste něco potřebovala, v zadní místnosti je účetní."

Právě na toto jsem čekala. Jakmile byla pryč, potichu jsem otevřela dveře k sekretářce. Podívala jsem se na knihy na stole. Nic moc, kromě doktorova rozvrhu. To si raději vezmu cestou zpátky, pomyslela jsem si. Podívala jsem se dozadu. Slyšela jsem, jak účetní telefonuje.

Potichu jsem otevřela dveře do lékařovi ordinace. Když mne chytí, řekla jsem si, tak prostě povím, že jsem si chtěla přečíst něco zajímavého.

Police. Rychle jsem přeběhla přes názvy na hřbetech knih. Potom jsem to našla. Adresář APA. Vytáhla jsem knihu z police a otevřela ji.

"Dokonalé," pomyslela jsem si, když jsem viděla pěkné řádky jmen a adres. Podívala jsem se rychle na další knihy na polici. Nic zajímavého. Většinou svázané staré výtisky časopisů.

Potichu jsem otevřela dveře a poslouchala. Slyšela jem hlas v zadní místnosti hovořit do telefonu. Super. Potichu jsem dveře zavřela a plížila se k sekretářčině slolu. Chytila jsem rozvrh a strčila jsem obě knihy do tašky, kterou jsem si kvůli tomu přinesla.

Nonšalantně jsem vyšla z budovy a přešla přes cestu. Až za rohem jsem se rozběhla.

"To bylo ale lehké!" pomyslela jsem si vítězně. "To bylo ale celkem lehoučké!" Srdce mi bilo jako o závod.

Ani jsem se nevracela domů. Běžela jsem přímo ke komplexu Cedars a našla recepční na druhém poschodí.

"Vyšlo to," lapala jsem po dechu. Našla jsem vše, co jste po mně chtěli. Tedy skoro vše. Nenašla jsem žádné finanční záznamy." Podala jsem jí obě knihy.

Podívala se na ně. "Počkej tady," ukázala mi na židli u stolu.

Za pár minut vyšel z haly muž v uniformě Sea orgu. "Oznámím etickému komisaři, že jste tento úkol splnila uspokojivě." Držel obě knihy. "Ve skutečnosti jsem ohromen rychlostí, jakou jste zvládla tuto misi. Jak říká Ron: "Rychlost pohybu částice znamená její sílu." Můžete se vrátit zpět do orgu a podat zprávu na etice. A nechci, abyste toto komukoli říkala. Nikdy. Rozumíte?"

"Absolutně," Téměř jsem mu zasalutovala. Zářila jsem po jeho pochvale. Vyběhla jsem na dlouhou cestu zpátky do orgu.

"Jste připravena dokončit vzorec?" zeptal se mne etický komisař. O tom, co se ten den dělo dosud nepadlo ani slovo.

"Mám ještě odčinit škodu mimořádnou osobní účastí," vzpomínala jsem nahlas. "To mám udělat jak?"

"No, za normálních okolností byste měla dělat 72 hodin nějakou práci, abyste se dostala z kondice Přítěže. Ale s ohledem na váš vynikající výkon ve Strážní službě to zredukujeme na 48 hodin," řekl velkodušně. Vzal mne do registračního oddělení.

"Dovolíte?" řekl etický komisař Audrey, která seděla u svého stolu a psala dopisy. Ukázal na mne. "Má odpracovat 48 hodin trestu. Prosím, zařiďte jí nějakou supervizi na noční směnu." Vypařil se z místnosti.

Audrey se na mne usmála. "Neboj se," řekla mi potichu. "Nebude to takové strašné, jak si myslíš."

Sedla jsem si a vzala hromadu papírových složek. Další dva dny a dvě noci jsem strávila psaním dopisů. Byla jsem tak vzrušená ze své úspěšné dráhy špiona, že bych první noc i tak neusnula. A Audrey vděčím za to, že když jsem si během druhého dne trošku zdřímla, ignorovala to, dokud neslyšela někoho přicházet ke kanceláři. V takovém případě mne oslovila jménem a probrala z dřímot. Během druhé noci jsem byla tak ospalá, že si skoro nic nepamatuji. Noční strážce byl naštěstí milý starší muž, přicházel asi každou půlhodinu, aby se ujistil, že usilovně píši dopisy. Už jsem byla v takovém stavu, že jsem dokázala usnout hned, jakmile odešel a naprogramovat se, abych se za chvíli vzbudila. Několikrát mne sice nachytal při spánku, ale jen mne vzbudil a s úsměvem odešel.

Nakonec mi dovolili vrátit se vyspat do orgu. Padla jsem na matraci na podlaze přístavby. Spala jsem od poledne do následujícího rána. Cestou zpět do orgu jsem myslela na Hubbardovy slova v knize Etika:

"Celý účel etiky – celkový smysl její existence a fungování – je jednoduše být doplňkovým nástrojem, který potřebujeme, aby bylo možno uplatnit technologii scientologie."

"Ve skutečnosti jen pomáháme lidem, aby si dokázali pomoci sami zlepšit svůj stav a stav života. To je naše celá práce."

"A jako doplňkový nástroj, který to celé umožní je etický systém scientologie nesmírně úspěšný."

"Myslím, že je úspěšný," zasmála jsem se. "Už se nikdy nechci dostat do nižších kondic."

"Od teď si budu dávat pozor na etiku!"

*

Scientologické výrazy:

TÓNOVÁ ŠKÁLA Hubbardova tabulka emocí, která je sestavena postupně od "Klidného bytí, +40,0" až po "Absolutní selhání, -40.0"

GO Strážní služba (Guardian's Office), část scientologie ve stylu CIA, která se starala o nepřátele Scientologie, např. o ty, kteří se chtěli soudit se Scientologií. Dnes se tato část jmenuje DSA (Department of Specials Affairs).

© 2008-2011 www.R-FACTOR.cz / aktualizováno 31.07.2011

DOPORUČUJEME
Logo Rolling Stone

UVNITŘ SCIENTOLOGIE

REPORTÁŽ

časopisu Rolling Stone popisuje Scientologickou církev, její nápravné programy a ideologickou indoktrinaci.

@

Galaktický krutovláce Xenu.

ZA MOSTEM JE XENU

KNIHA

popisuje život v sektě. Jak se Margery dostala k scientologům a jak přišla téměř o všechno; o peníze, iluze a málem i o svou rodinu a život.

@

Ilustrace k filmu 1984 podle románu Goerga Orwella.

GEORGE ORWELL, 1984

FILM

natočený podle Orwellova románu 1984. Hubbard v jedné přednášce řekl, že takto by vypadal svět při tajném používání scientologie.