home - dolů


ZA MOSTEM JE XENU
(O ŽIVOTĚ V SCIENTOLOGII)

Kapitola 1
Implantové stanice na obloze

Byl krásný sluneční den pozdního října a já jsem šla pomalu domů, do mého malého bytu na ulici East Ann Street. Nebe bylo jasné a překrásně modré a slabý vánek proháněl s barevné listy na chodníku. Mám ráda podzim. Miluji mrazivé štípání vzduchu, které pobízí k rychlejší chůzi, prokrvuje pokožku a naznačuje, že zima už ťuká na dveře.

Když jsem vešla do bytu, spokojeně jsem se rozhlédla. Bydlela jsem v něm dva týdny a zařídila si ho přiměřeně mému skromnému studentskému rozpočtu. Jak jsem se dívala po bytě, viděla jsem, že to vůbec není špatné; dvě plechovky barvy proměnily staré desky na poličky, využila jsem i pár starých cihel, které jsem našla na dvorku za domem. Letitou a prošoupanou pohovku překryl indický přehoz z blešího trhu a další indická látka sloužila jako ubrus na stolku u stěny.

Většina studentů, která držela krok s módou, měla v té době ráda cokoli indického. Kamarád Bob mne učil sestavovat horoskopy. Celou minulou výplatu jsem dala za knížky a tabulky, které mi je pomáhaly sestavovat. Tom, zaměřením filozof, mě zase seznámil s knížkami Edgara Cayceho o převtělování a minulých životech.

Julie, má kamarádka, byla drzá a cynická osobnost. Ostrý protiklad k mé nesmělosti. Julie znala snad všechno na světě. Měla bohaté rodiče, kteří jí dopřáli jen to nejlepší: nejlepší oblečení, školu v Evropě, nejdražší tábory a dokonce i auto. Když vás Julie považovala za vhodnou partii, byli jste "in".

S Julií jsem se seznámila, když mě k ní přidělili na začátku semestru. Obě jsme chodili do hudební školy – ona hrála na čelo a já ji doprovázela na klavír. Právě jsme se připravovali na recitál, na kterém měla tento večer hrát Lalo Cello Concerto.

Vše proběhlo výborně. Když si po koncertu balila čelo, pozvala mne na večeři do čínské restaurace na State Street. "Jasně," souhlasila jsem s radostí. Taková pozornost od oblíbené Julie pro mne byla velkým vyznamenáním.

Potom tajemně dodala: "Musím ti říci něco důležitého."

"Co je to?" zeptala jsem se zvědavě, ale v té chvíli nás přerušil učitel, který s ní chtěl ještě probrat její vystoupení.

"Uvidíme se na večeři," zamávala mi a odešla.

Chvilku jsem se natáhla na pohovce a sledovala hodinky. Pak jsem si rychle oblékla vlněnou sukni, rolák a navrch indický plášť. Nesměl chybět ani můj neodmyslitelný náhrdelník z jablečných jadérek.

Když jsem dorazila do restaurace, Julie tam už čekala. Našli jsme si stolek a posadili se.

"Tak co je to velké tajemství?" vyzvídala jsem, když jsme si objednali.

"Víš," řekla mi, "chci ti říci něco velmi důležitého. Je to ta nejúžasnější věc, jakou jsem kdy potkala. Právě jsem udělala ten nejneuvěřitelnější objev."

"A to je co?" ptala jsem se.

"Pamatuješ si, že jsem byla navštívit bratra v Kalifornii? Asi před měsícem. Nestihla jsem se pak vrátit na pondělní vyučování."

"Ano," odpověděla jsem, "a od té doby, co jsi se vrátila, se chováš jako vyměněná. Na koleji tě není téměř vidět. Každý se ptá, kde jsi."

"Když ti to řeknu, neuvěříš. Je to prostě neuvěřitelné."

"No tak už povídej," začínala jsem ztrácet trpělivost.

"Margery, musíš se dozvědět o SCIENTOLOGII," řekla mi vzrušeně. "Je to ten nejdůležitější objev století."

"Děláš si srandu?" podívala jsem se na ni překvapeně. "To je přece ta divná přednáška, kde jsme byli. Co tam měli takový přístroj, na který tě napojili, když se ptali, kdo to chce vyzkoušet. Celou cestu domů jsme se tomu smáli," vybavila jsem si tu noc před pár týdny, kdy jsme se s několika dalšími vypravili na přednášku o scientologii, pro studenty zadarmo.

Vyslechli jsme si nějakou přednášku o mysli, a potom nám přednášející předvedl "měřák", který údajně dokáže číst naši mysl. Už jsem si nepamatovala, co přesně nám říkal. Pamatovala jsem si jen smích cestou domů, kdy jsme napodobovali přednášejícího a jeho malou dřevěnou krabičku.

"Poslyš Margery," naléhala Julie. "Myslím to vážně. Je to příliš důležité, nežertuj o tom."

"Ale vždyť ty jsi také byla na té přednášce. Taková hloupost! Že prý dokážeš přečíst něčí mysl pomocí přístoroje.

"Já vím," řekla tiše Julie. "Také mi to připadalo jako hloupost. Ale další den jsem se vrátila, protože říkali, že budou dělat testy osobnosti a to mi přišlo zajímavé. Vzali mě do domu, kde všichni bydleli a podívala jsem se tam na film o scientologii. Vysvětlilo se, že je to docela nová věda o mysli a že dokáže vyřešit problémy, které nikdo předtím nedokázal. Margery, vážně si myslím, že by tě to mohlo zajímat," podívala se na mně vážně.

"Jaké problémy tam vlastně zmiňovali," zeptala jsem se trochu nervózně.

"Víš, to je docela nová věda. Mají úplně novou teorii o mysli. Jsou o sto let modernější než psychiatrie. Opravdu rozumějí mysli tak, jako nikdo dříve. Dokáží léčit všelijaké věci. Například bolest hlavy nebo astma či nachlazení. Cokoli. Třeba i rakovinu. A je tam 100% záruka. Když to nebude fungovat, vrátí ti peníze."

"Možná by mi to pomohlo při mých záchvatech úzkosti," uvažovala jsem nahlas. Nevěděla jsem, kolik toho Julie ví o mých problémech.

"Určitě. Je to věda o mysli. Když opravdu chápeš, jak funguje mysl, dokážeš vyléčit cokoli psychosomatické, ne? Jediný důvod, proč to psychiatři nedokáží, je ten, že nevědí, jak funguje mysl. Kdyby to věděli, tak by také věděli, jak tě vyléčit. Ale nevědí. A scientologie ano."

Mlčela jsem. Nikdo na internátě, ani jeden z mých kamarádů v kavárně, kde jsme si přivydělávali, neznal rozsah mých problémů. Minulý rok mi zemřel přítel při neobjasněné autonehodě. Byla jsem v takovém šoku, že jsem nedokázala ani plakat. Jednoduše jsem nemohla uvěřit, že je pryč.

Krátce po této nehodě jsem začala během noci zažívat záchvaty úzkosti. Budila jsem se vyděšená a zmáčená potem. Nepamatovala jsem si, co se mi předtím zdálo. Ale budila jsem se v panice, ztuhlá a neschopná pohybu. Stávalo se to alespoň jednou za týden. Bála jsem se, že se zblázním. Mezi záchvaty jsem se cítila normálně, ačkoli jsem cítila jakousi tíseň, kterou jsem ale nedokázala pojmenovat.

Jedné noci jsem se na koleji probudila s takovým výkřikem, že několik děvčat, včetně Julie, přišlo a ptali se, co se stalo. Byla jsem v rozpacích a tak jsem jim řekla, že jsem měla jen špatný sen.

Ale když se to stalo podruhé, tak vedoucí koleje navrhla, abych zašla za školním poradcem. Jednou za týden jsem pak musela jít za paní, která mi připadala nějaká divná. Celou dobu tam jen seděla a nic neřekla. Nelíbilo se mi k ní chodit, ale ani jsem nechtěla další příhody s nočními výkřiky.

Letos se pak přidalo ještě něco dalšího. Občas, když jsem šla do třídy nebo na hudebku, tak jsem začala najednou cítit neurčitý strach, jakoby se mělo stát něco hrozného. Ten pocit trval několik hodin a potom zmizel. Ale bylo mi těžko. Něco nebylo v pořádku. Něčeho jsem se bála a nevěděla jsem čeho.

"Opravdu si myslíš, že by mi scientologie pomohla?" podívala jsem se opatrně na Julii.

"Myslím si, že pokud je problém ve tvé mysli, tak si s ním scientologie poradí," odpověděla mi. "Konec konců, nemáš co ztratit. Nic neriskuješ. Když to nebude fungovat, můžeš se vrátit ke školnímu poradci. Ale já si myslím, že ti to pomůže. Opravdu."

"A jaké to je?" zeptala jsem se. "Víš, kdyby jsem to chtěla trochu vyzkoušet."

"No, nejdříve bych tě musela vzít do centra, aby mi dali povolení tě auditovat," začala vysvětlovat.

"Jaké povolení?"

"Aha, "auditovat" tě. To je jejich výraz pro to, co dělají. Je to jako poradenství, ale říká se tomu auditing. Auditování proti, protože to má hodně společného s posloucháním."

"Aha. OK, chápu. A jak to funguje?"

"No, když dostanu povolení auditovat tě, jednoduše půjdeme k tobě domů a budu tě auditovat. Když jsem byla v Kalifornii, udělala jsem si kurz a teď jsem auditorka," řekla důležitě. "V tom kurzu jsem se naučila více než ve škole za celé dva roky."

"Musím se připojit na ten stroj?"

"Ano. To je E-metr."

"E-metr? To je co?" zeptala jsem se.

"E-metr. To je zkratka pro elektro-psycho-metr. Držíš plechovky, které jsou k němu připojeny a tvé myšlenky se zobrazují na ukazateli E-metru. Zítra ti přesně ukážu, jak to funguje. Uvidíš. Opravdu to funguje." Dojedli jsme, zaplatili účet a Julie mě doprovodila domů. Vešla dovnitř, sedli jsme si v obýváku a do třetí nad ránem jsme mluvili o Scientologii.

Julie mi řekla, že Scientologii založil technik jménem L. Ron Hubbard, který rozluštil tajemství mysli a že je to úžasný člověk, který chce pomoci lidstvu.

Řekla, že ústřední část scientologické organizace se jmenuje "Sea Org" (čti "sí org"), což je zkratka ze "Sea Organization" (Námořní organizace), a že to je skupina převážně mladých lidí, kteří žijí na flotile lodí ve Středozemním moři s Hubbardem, a kteří mu pomáhají zakládat scientologické centra po celém světě. Motto Sea Orgu je "We Come Back" (Vracíme se). To proto, vysvětlovala Julie, protože Hubbard a Sea Org přišli na Zemi před tisíci lety, aby "zachránili tuto planetu", ale tenkrát se jim nepodařilo dokončit své poslání. Nyní se vracejí, aby dokončili to, co kdysi začali. Aby zachránili tuto planetu před katastrofou.

Julie vysvětlovala, že pomocí auditingu může být kdokoli na Zemi "vyklírován" (cleared) od jeho "reaktivní" mysli, té ničivé části mysli, která je zodpovědna za veškeré utrpení za Zemi; za choroby, šílenství, války a za všechny naše negativní zážitky.

Kdyby se lidé dokázali osvobodit od svých reaktivních myslí, říkala Julie, neexistovali by žádné nemoci. Nikdo by už neměl deprese. A každý by se s každým snášel. Nebyli by války. A právě scientologie udělala, poprvé v dějinách lidstva, z tohoto snu skutečnost.

"Když chceš opravdu pomoci druhým," podívala se na mne Julie pozorně, "musíš se dozvědět více o scientologii. Jako auditorka dokážeš lidem skutečně pomoci s jejich problémy. Na vlastní oči uvidíš zázraky. Vím to, protože jsem je sama viděla."

"Jaké zázraky?" chtěla jsem vědět.

"No například, že zmizela horečka, zmizelo nachlazení, lidé si sundavali brýle a zahazovali je. V Kalifornii jsem slyšela, že některým lidem dorostly přímo během auditingu zakrnělé končetiny."

"Na této planetě není nic modernějšího, než je Scientologie," pokračovala. "Je to začátek něčeho docela neuvěřitelného."

Julie mluvila o lidech, které potkala v Los Angeles a o moci, kterou měli. Říkala, že někteří měli dokonce nadpřirozené schopnosti a uměli dělat různé věci. Ti, co byli "Clear" (čti klír), dokázali silou vůle cestovat mimo svá těla, dokázali ostatním číst myšlenky a vlastními myšlenkami mohli pohybovat předměty. A byly i úrovně nad Clearem, takzvané "OT úrovně", kde byly možné ještě další neuvěřitelné věci.

"Úrovně OT? A to je co?"

"Úrovně OT, to jsou úrovně nad Clearem." Vysvětlila mi, že "OT" je zkratka pro "operující thetan" a "thetan" že je scientologický výraz pro duši.

"Nad Clearem je ještě osm úrovní, na kterých poznáš tajemství tohoto vesmíru. Poznáš dějiny vesmíru před miliony let, dozvíš se vše o své minulosti, o stovkách svých minulých životů. Budeš si je všechny pamatovat."

Řeč o minulých životech mne nezaskočila. Četla jsem knihy Edgara Cayceho a znala jsem myšlenku převtělování. Dokázala jsem přijmout představu minulých životů, protože v ně věřilo mnoho mých přátel. Mnoho zaměstnanců v kavárně věřilo v Cayceho a minulé životy a mně to také připadalo smysluplné. Možná proto mám takový talent na klavír, nadhodila jsem Julii. Možná jsem na něj hrála v minulém životě.

Souhlasila. "Proto ti hraní na klavír jde tak lehce. Děláš přece to, co si pamatuješ z minulých životů."

"Možná jsem se znala s Beethovenem," zasmála jsem se.

"Kdo ví," odpověděla. "Možná jsi byla Beethoven."

Julie říkala, že každý z nás prožil stovky minulých životů, které sahají až do časů dávných vesmírných civilizací, do dějin, které si tato planeta už ani nepamatuje, ale je možné si na ně vzpomenout právě pomocí auditingu. "Povím ti tajemství," řekla . "Je to něco, co bych ti na této úrovni ještě neměla říci. Tato planeta je ve skutečnosti vězení. Každého z nás sem dávno v minulosti poslali z jiné planety. Každý z nás je zločinec, rebel nebo revolucionář odněkud jinud. To je důvod, proč je tady na této planetě takový bordel."

"Ale proč si potom všechny ty věci nepamatujeme?" ptala jsem se.

"Kvůli implantům," odpověděla. "Podívej, když někoho odsoudili jít na Zemi, bylo to jako vyhnanství na věčné časy. Byl to nejhorší možný trest. Právě kvůli implantům. Před mnoha lety postavili implantové stanice, které nás mají navždy udržet na Zemi, abychom odsud neodešli."

"Ty implantové stanice jsou bílé budovy ve vesmíru. Když skončíš pozemský život a opustíš své tělo, jsi podvědomě naprogramovaná, aby jsi se vrátila na implantovou stanici. A tam ti vzpomínky na právě prožitý život vymažou elektronicky pomocí vysokonapěťových elektronických paprsků a pak tě naprogramují, aby jsi se vrátila na Zemi pro svůj další život. A ty se stále budeš vracet na implantovou stanici, život po životě. Toto děláme už celé milióny roků."

"A co se na tom teď změnilo?"

"Teď máme Scientologii. Hubbard je prvním člověkem za celé ty milióny let, který to pochopil. Pomocí Scientologie se poprvé dokážeš zbavit svých návratových příkazů, takže se už nemusíš vrátit na implantovou stanici. Můžeš svobodně odejít, kam budeš chtít."

"Kam by jsi šla ty?" začínala se mi ze všech těch informací točit hlava.

"No, na jinou planetu nebo do jiné galaxie. Tam venku jsou tisíce a tisíce jiných světů. Neplatí žádná omezení o tom, co smíš dělat. Je tam toho hodně na prozkoumání. Je to vzrušující. A když se jednou naučíš "exteriorizovat", můžeš jít, kam jen budeš chtít."

"Co to je 'exteriorizovat'?" musela jsem se zeptat.

"To je, když můžeš opustit své tělo podle své vlastní vůle a můžeš cestovat kamkoli ve vesmíru. Stačí jen pomyslet na nějaké místo a okamžitě jsi tam. A můžeš vidět a slyšet stejné věci, jako když jsi ve svém těle, jen s tím rozdílem, že to bude lepší."

Už jsem byla vyčerpaná, takže se Julie zvedla a vykročila ke dveřím. "Uvidíme se zítra v jednu," slíbila mi, "na tvém prvním auditingu. Zatím ahoj."

"Tak zítra," souhlasila jsem. "A děkuji za večeři."

Uklidnit se a usnout nebylo lehké. Měla jsem nekonečné sny plné kosmických lodí a zvláštních scenérií, zvláštní sny o bílých budovách nahoře ve vesmíru, které mají elektronové děla a čekají, až mne přišpendlí na stěnu ...

*

Tak takto jsem se seznámila se Scientologií. Proč jsem vlastně takovým podivným příběhům uvěřila? Proč jsem byla tak důvěřivá? Proč mě nějaký vnitřní hlas nevaroval před možným nebezpečím?

Na tuto otázku není jednoduché odpovědět. Část důvodu tvořil můj chaotický a nepříliš funkční domov. Vyrůstala jsem v rodině plné hádek. Mí rodiče byli příliš zaměstnaní vzájemnými souboji, než aby si mne všímali. Vyrůstala jsem s pocitem osamělosti a opuštění. Naučila jsem se postarat se sama o sebe a později jsem pomáhala starat se i o mé dva bratry a sestřičku. Ale můj svět nikdy nestál na pevných základech. Část odpovědi tvoří i skutečnost, že jsem nikdy neměla pevné náboženské základy. Občas jsem chodila do nedělní školy, ale obvykle to byl dost nudný zážitek, takže jsem s tím přestala, jakmile jsem se "postavila na vlastní nohy".

Část důvodu je také v tom, že jsem právě dospívala. Jako většina dospívajících jsem měla pocit, že vím vše potřebné o životě, ačkoli ve skutečnosti jsem toho věděla jen hodně málo. Byla jsem naivní. Počítala jsem s tím, že dospělí jsou moudří a znají odpovědi. A počítala jsem s tím, že jim mohu věřit. Takže když mi Julie řekla, že ten muž vynalezl novou vědu, nepochybovala jsem o tom. Sedmnáct roků mne rodina i vzdělávací systém vychovávali tak, abych nepochybovala o slovech dospělých. Když tvrdí, že něco ví, tak to určitě ví.

Část důvodu je v tom, že jsem tenkrát byla velmi zranitelná. Trpěla jsem určitým druhem duševní poruchy s podivnými příznaky, které mne děsily. Představa, že bych našla řešení a ukončila toto trápení, byla dobrou návnadou, do které jsem se "zakousla". Když mi Julie slíbila, že mi scientologie pomůže, už mne měla. A část odpovědi souvisí i s tím, že mě nikdo nikdy nevaroval. Slovo "sekta" (cult) jsem tenkrát neznala. Nikdo mi nikdy neříkal, abych si dávala pozor na zvláštní lidi se zvláštními příběhy, kteří nabízí koláče bez práce a nesplnitelné sliby. Vešla jsem do pasti plné naděje a důvěry a netušila jsem, že se smyčka okolo mé mysli začíná utahovat a uvězní mě nevědomou a důvěřující v jedné z nejnebezpečnějších sekt, jaká kdy existovala.

*

Scientologické a neobvyklé výrazy:

IMPLANTOVAT vkládat myšlenku nebo úmysl; implant je tedy ona vložená myšlenka, představa, obrázek. Scientologové věří, že určité kosmické bytosti vždy po smrti implantují duše (thetany) představami jako je nebe, Kristus, ...

 

Obsah - 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - 13 - 14 - 15 - Doslov

slovenská verze, anglická verze


home - nahoru

aktualizováno 31.07.2011
© 2008-2011 R-factor

*