Sotva jsem ulehla ke spánku, zaslechla jsem zaklepání na dveře. "0700, je čas vstávat."
Neochotně jsem otevřela oči. "Vstávej," pomyslela jsem si, "jinak zase zaspíš." Zavřela jsem oči a schoulila se pod tenkou přikrývku, kterou jsem dostala na kalifornské zimní noci. Jen dvě minutky, vyjednávala jsem. Dvě minuty nekonečného pokušení spánku bojovalo se strachem z Etiky. Nakonec zvítězil strach. Minulou noc jsem byla vzhůru nezvykle dlouho. Včera přijeli do centra dva misionáři z lodi, oblečení v naškrobených bílých uniformách se zlatými šňůrami. V jedenáct večer, když poslední z "veřejných" studentů odešel po obvyklém vyprávění "zisků" ze studia, se okolo dvaceti stafáků z centra shromáždilo, aby si poslechli si misionáře.
"Technologie postupuje!" řekli nám. "Vyhráváme na každém kontinentu. Celosvětové statistiky jsou v Nadbytku. Daří se nám zavádět Záměry vedení (to, co chce Ron). Vyklírování této planety se každým dnem přibližuje!"
Řekli nám, že minulý měsíc byla založena dvě nová centra v jižní Africe. Nové centrum v Německu a org v Itálii. Statistika "noví preklíři" (raw meat PC's = syrová hmota preklírů, noví lidé do scientologie) je téměř dvojnásobná oproti loňsku touto dobou.
Říkali nám o "Ronovi" a životě na lodi. Hubbard právě dělá výzkum vyšších "OT úrovní". Byla to pro něj namáhavá zkušenost a říkalo se, že výzkum těchto horních úrovní je extrémně nebezpečný a že každý, kdo do těchto oblastí zabředl před Hubbardem, jen nalezl svou smrt. On sám to zvládl sice celý roztřesený, ale živý.
Následovali obvyklé rituály, ovace Ronovi a salutování před jeho obrazem, dlouhé ovace po každém oznámení úspěchu, obvyklá apel na každého z nás, abychom v nadcházejících měsících dostali své statistiky ještě výše. Všichni jsme dostali podklady, podle kterých máme napsat "Ronovi" osobní dopis o našich úspěších a poděkovat mu za jeho příspěvek k přežití lidstva.
Bylo 1:30 ráno, když se shromáždění rozpustilo a já sem se došourala domů. Jak jsem se dostala do postele jsem si nepamatovala.
Vyčerpanost byla naším každodenním chlebíčkem, každodenní obětí každého z nás pro vznešený cíl spásy planety. Jednoho rána jsem si uvědomila, že se mi už nezdají sny. Spánek se stal čistě nevědomou zkušeností, něco jako uspání při operaci. Mezi lehnutím, usnutím a ranním probuzením, jakoby neproběhl žádný čas.
Do mého vědomí vplouval neznámý zvuk. Jemné a rytmické ťukání na sklo. Déšť. Už několik týdnů tu nepršelo. Podívala jsem se na zataženou oblohu, která dokonale zrcadlila mou náladu.
Náhle mé vědomí prostoupil strach. Etika. Už jsem měla ve studentském seznamu dva záznamy za pozdní příchod na studium a věděla jsem, že třetí by znamenal disciplinární řížení.
Natáhla jsem se pro svetr a běžela do koupelny. Dveře byly zamčené a před nimi čekali ještě dva další. Mám já ale štěstí. Přijala jsem svůj osud a postavila se za neznámého muže. Nikdo nemluvil. Předpokládám, že byli všichni příliš unaveni i na ranní pozdrav. Jinak, jak už jsem si všimla, scientologové slovy neplýtvají. Komunikace se omezuje pouze na funkční komunikaci bez luxusu buržoazních zdvořilostí. A za daných okolností by "dobré ráno" znělo jaksi pokrytecky, pomyslila jsem si.
Pravidla ubytovny nařizovala tříminutový limit v koupelně. Sprchovat se máme přes přestávky nebo v době menších nároků na koupelnu. Šplíchla jsem si studenou vodu do tváře ve snaze probrat se.
V kuchyňce probíhalo obvyklé snídaňové šílenství, když se zhruba dvacítka nájemníků snažila stihnout svůj post nebo kurz před neúprosnou hranicí osmé hodiny.
"Jen kávu, prosím" řekla jsem Glendě, která byla právě kuchyňská I/C (I/C = In charge; služba). "Zase se mi podařilo zaspat. Budu hladová, ale aspoň nezmeškám kurz."
"Tu máš," podala mi vysušenou skořicovou rolku po záruce. "Ještě máš pár minut. Dnes mešká každý. Hubbard snad vymyslel nějakou náhradu za spánek. Misionáři si sem přišli v sedm pro snídani. Když jsem jim řekla, aby chvilku počkali, přidělili mi kondici Přítěž. I bez toho jsem měla na dnešek hromadu práce," zahudrala znechuceně.
"Jej, to se ale nemáš hádat s misionářem z lodě," podíval se na svou ženu Gerry. "Jen pokud si chceš vykoledovat problém. Slyšel jsem, že nařídili všem stafákům z L.A. orgu jen fazoli a rýži, dokud se nezlepší jejich statistiky. A pěti lidem z vedení dali 72 hodinový limit na nápravu. Viděl jsem je včera v orgu se šedými páskami na ramenou, jak malují přístavbu. Kruhy pod očima, neoholení. Nespali tři dny. Musí to být drsné. Teď toho litují," ušklíbl se.
Měla jsem ráda tento pár. Gerry byl herec v Hollywoodu na částečný úvazek a Glendě se nějak podařilo získat kuchyňský post, takže se mohla sama postarat o svého dvouměsíčního syna. Před dvěma měsíci rodila v místnosti naproti, jen s pomocí Gerryho a porodní asistentky. Nikdy předtím jsem nezažila domácí porod, takže jsem Glendu silně obdivovala.
"Já bych na loď nešel za nic na světě," poznamenal Jon, tichý uniformovaný dvacetiletý Dán. Byl to auditor 8. třídy, nejvýše vycvičený člověk v budově a díky tomu i velmi vážený. "Slyšel jsem, že tam hážou lidi přes palubu každé ráno. To patří k novým trestům v Etice. Nebo je zavírají na týden do podpalubí. Jsem rád, že tam nejsem," řekl vdečně.
"Proč by házeli lidi přes palubu?" ptala jsem se s nedůvěrou. "To zní nebezpečně."
"Myslím, že jim tam pak hodí záchranný kruh," odpověděl, když polkl poslední hlt kávy. "Ale jistěže to je nebezpečné. Když se při pádu bouchneš o bok lodi, můžeš se rozloučit se životem. Myslím si, že ve starém dobrém smradlavém L.A. mám větší šance." Odložil šálek do dřezu a zasalutoval při odchodu. "Uvidíme se později," rozloučil se.
"Padám také," zhltla jsem poslední kus rolky s douškem kávy. "Mám přesně třicet sekund, abych dosedla na židli. Díky za kávu, Glendo." Vyběhla jsem ze dveří a proletěla centrem.
Na vteřinu přesně. Dosedla jsem na židli, právě když supervizorka zakřičelo své obvyklé: "To stačí. Začátek kurzu." Varovně se na mne podívala: "To bylo s odřenýma ušima, Wakefieldová. Dej si pozor na etiku." Souhlasně jsem přikývla a rychle se zahloubala do kontrolního listu. Ještě si cosi přečtu a budu moci auditovat, podívala jsem se spokojeně na stránky plné značek, jak jsem postupně vyplňovala položky.
Aileen a Antonio odjeli společně na misi. Říkalo se, že pomáhají založit nové Celebrity Centrum v Kanadě. Když odjeli, cítila jsem se opuštěná, ale alespoň jsem mohla rychleji postupovat kurzem.
Přešla jsem na další položku kontrolního listu. Byl to text nazvaný "Vývoj člověka."
"Člověk," začal Hubbard,
"... prokazatelně začal jako jednobuněčný organismus, bez problémů s mezibuněčnými vztahy. Pak se rozvíjel pomocí proti-úsilí až do stupně, ve kterém se začalo množství buněk spojovat dohromady s jedním řídícím centrem. Pak se spojil s druhým řídícím centrem a společně se z toho organicky vyvinul člověk."
"Problémy jednobuněčných organismů byly náročné, ale nekomplikované. Měli totiž vztah pouze s prostředím v jeho nejhrubší formě: čistý MEST. Tyto problémy zahrnovaly jevy jako exploze kosmických paprsků."
Jak je to možné, uvažovala jsem, že vždy zároveň rozumím i nerozumím tomu, co Hubbard píše. Naučila jsem se nepokládat otázky. To mělo jen jediný výsledek – sezení na "objasňování slov", během kterého jsem si musela vyhledat každé slovo v buletinu, zatímco jsem byla připojena na e-metr. A to byla velmi únavná záležitost. Naučila jsem se s tím raději popasovat v tichosti.
"Problémy buněčné kolonie," pokračoval Hubbard,
"... s jediným kontrolním centrem byly jetě podobné jako u jednobuněčného organismu. Protagonista měl jen jednu osobnost a jednoho antagonistu, MEST. V tomto období nacházíme problémy rostlin a bezobratlých."
"Mezilidské vztahy, když se dostanou do obtíží, mají svůj původ v elementárních problémech dvojitého řízení, kde si současné řídící centrum plete své pradávné problémy s partnerským centrem s problémy které může mít organismus s jinými jedinci v prostředí."
"Evoluce člověka poskytuje mnoho fascinujících stránek, ale všechny mají jednoduchý základ. V podstatě existují jen dva druhy problémů: Problémy mezi řídícím centrem mysli a základními prvky a problémy mezi řídícím centrem mysli a alternativním řídícím centrem."
"Auditor potřebuje jen rozeznat základní zmatení preklíra v každé z těchto dvou množin."
Zoufale se mi chtělo zívnout, ale potlačila jsem to. Přečetla jsem si odstavec znovu, našla jsem si slovo "protagonista". "Ano," pomyslela jsem si, "to dává nějaký smysl, myslím." Podepsala jsem příslušné místo, označující, že jsem si přečetla tento text.
Kradmo jsem se rozhlédla po učebně. Dva studenti dělali TR 0 na opačném konci místnosti a dva další je zatím dráždili. Jeden z nich hrál anglický přízvuk.
"Ti řeknu, kámo," řekl a poklepal svému partnerovi po rameni, "nevíš, kde bych našel ňákou řiťku? Už to bylo sakra dávno ..." Jeho partner se usmál. "Flunk. Usmíváš se. Start!" řekl přísně. "Ti řeknu, kámo, ..." začal znovu.
Má kamarádka Kris byla zabraná do tvorby modelínové demonstrace. Dva další studenti poslouchali nahrávky. A ostatních, asi dvacet lidí, tiše studovalo u dvou dlouhých stolů, tak jako já.
Začala jsem fantazírovat o tom, jaké by to bylo v posteli, zahrabaná pod přikrývkou, kdybych se alespoň jednou mohla vyspat tak dlouho, jak bych chtěla. Pamatovala jsem si ze školních let ta deštivá rána, kdy mi první hodina začínala o desáté a já jsem mohla spát až do devíti. Teď mi to ve vzpomínkách připadalo jako neuvěřitelný luxus. Hlava mi padala dozadu. Opravdu jsem začala usínat. Otočila jsem stranu v mém kontrolním listě.
Historie člověka. Napsal Hubbard. Nalistovala jsem úvod a začala číst.
"Toto je chladnokrevný a věcný popis tvých posledních šedesáti bilionů let."
Zamrkala jsem a četla ještě jednou. Ano, bylo tam právě to. Četla jsem dále.
"Zkouškou každé vědomosti je její užitečnost. Dělá to člověka štastnějším a schopnějším? Dokáže díky tomu lépe dosáhnout svých cílů?"
"Toto je užitečná vědomost. S její pomocí mohou slepí vidět, chromí chodit, nemocní se uzdravit, šílenci najít příčetnost a příčetní se stát ještě příčetnějšími. Díky ní se stovky schopností, které se člověk pokoušel obnovit, stanou opět jeho."
"Pomníky, dávné životní hodnoty, staré diplomy a medaile se ověří v každém detailu platnosti 'mnoha životů'. Tvůj e-metr ti to řekne."
Jak jsem četla, zjistila jsem, že kniha se dělí na popis událostí na "časové stopě genetické entity" a popis událostí na "časové stopě thetana nebo duše". Genetická entita se týkala těch událostí, které jsou údajně nahrané na úrovni buňky v těle člověka. Události "bytosti theta" byly vzpomínkami osoby samotné, její duše.
Některé minulé události jsou podle Hubbarda pro náš všechny na úrovni buňky společné:
1. Atom. V prvním stádiu existence hmotného života, popsaném Hubbardem jako "stav pohybu s preklírem uprostřed, okolo kterého se pohybují prstence pohybu."
2. Kosmický účinek, ve kterém "kosmické paprsky vstupují do těla ve velkém množství a občas explodují v těle."
3. Fotonový konvertor, ve kterém jsme jako řasy a plankton začali "přijímat obživu z fotonů ze slunce a minerálů z moře."
4. Pomocník; to je "mitóza nebo rozdělení buňky", kdy se jedna polovina rozdělené buňky snaží pomoci přežít druhé polovině.
5. Škeble. Když se restimuluje, člověk může mít problémy s otvíráním a zavíráním čelistí.
6. Vzlykač. Dvojžábrovec, první stvoření, které používalo pevnou zem. Důležitý mezník v našem vývoji. Vzlykač se později vyvinul na oči a jeho pumpování slané vody je základním důvodem, proč pláčeme.
Další mezníky v naší evoluční minulosti: Ptáci, Být snězen, Lenochod, Opice, Tlupový člověk a Jeskynní člověk.
Protikladem k nim jsou minulé události bytosti theta. Tam patří:
1. Čertík v krabičce. "Trik vetřelců, metoda jak chytit thetany." Thetan dostane krabičku obrázků a "když otevře víko, krabička prudce exploduje." Lidé, kterým se restimuluje tato událost, říká Hubbard, jsou obvykle velmi zvědaví na krabice s müsli.
2. Půlič. "Napůl světlé, napůl tmavé dělo, které vystřeluje vlnu. Polovina této vlny je obvykle černá a zasáhne pravou stranu těla oběti; druhá polovina v tom samém výbuchu je obvykle světlá a zasáhne levou stranu těla oběti.
"Půlič se stal součástí náboženských symbolů a skutečně se nachází v náboženstvích.
3. Kopie číslo 1. Událost, která je v každé "bance", tedy reaktivní mysli. Původně vznikla v této galaxii asi před milionem let. V ní se odehraje "tahající-tlačící vlna proti němu (preklírovi), nejprve na jeho levé straně a potom na pravé a zas a znovu z boku na bok, dokud neleží s hlubokými somatiky v kostech. Když skončí tato terapie, preklír je spařen ve vroucí vodě a poté je ihned ponořen do ledové vody. Potom je preklír položen na židli a točí s ním dokola."
Když se tato událost "projde", takže vyaudituje, Hubbard tvrdí, že zmizí "věci jako astma, problémy průdušek, chronické nachlazení a mnoho dalších chorob."
4. Před Zemí. Událost, při které je thetan "přivolán před koncil (radu), kde se na něj mračí a pak ho pošlou jinam, než byl." Záměrem je udělat z člověka "poslušnějšího kolonizátora".
5. Spojovač, kde se "člověk 'zabalí' s ostatními dušemi pomocí elektroniky".
6. Ledová kostka, kde je "bytost zabalena do ledu, přenesena do nové oblasti a obvykle shozena do oceánu." Když se restimuluje tento incident, člověk může trpět chronicky studenýma rukama a nohama.
7. Mezi životy. Známý implant mezi životy. Při této události člověk "ve správě" dostane silný zapomínací implant a potom je sestřelen dolů do dalšího těla těsně před zrozením."
O těchto implantech Hubbard píše: "Správní stanicí je pro většinu Mars. Některé ženy mají stanice na jiných místech sluneční soustavy. Občas se objeví správní stanice na Zemi. Správní stanice jsou chráněné obrazovkami. Poslední marťanská správní stanice byla založena v Pyrenejích."
8. Vyzařovač. "To je velké zářící těleso s radioaktivním materiálem, které visí magicky v řídkém vzduchu, jakýsi bůh, vševědoucí. Jeho pulzování přivede jedince do tranzu."
Začala mne bolet hlava. Zdvihla jsem oči od knihy a porozhlédla se po třídě. Chtěla jsem se zeptat na něco z toho, co jsem četla, ale musela jsem počkat na přestávku, kdy budu mimo dosah nepřetržitého dozoru supervizorky.
Další události na dráze theta, pokračovala jsem ve čtení, jsou: Dvojité tělo, Theta past, Budovač těla, Kolísač, Vír, Odražeč, Točič, Kameňák, Boxer, Padač, Vzdělání a Past na mouchy. O té poslední události Hubbard píše:
Byla z gumového materiálu. Thetan, který se do ní dostal, neustále narážel do materiálu a bojoval s ním, dokud nebyl dostatečně psychotický, aby reagoval na vesmírné fyzikální zákony ohledně pohybu. Z této pasti ho vyjmula skupina dobráků, kteří ho chytili pro jeho vlastní dobro a naučili ho náboženský cukr a sirup, dokud ho nezačali považovat za vhodného, aby se přidal do jejich skupiny.
Zavřela jsem knihu a podívala se po místnosti. Kris seděla u stolu naproti mně. Supervizorka se starala o své papíry. Věděla jsem, že se na kurzu nesmíme bavit, pokud to není součástí nějakého úkolu. Být přichycen při rozhovoru znamenalo růžový papír (pink sheet) a na Etiku.
Natáhla jsem ruku a dotkla jsem se Krisiných studijních materiálů. Podívala se na mne. Držela jsem Historii člověka tak, aby viděla nadpis.
"Četla jsi to?" zašeptala jsem.
"Ano," odpověděla šeptem.
"Co si o tom myslíš? Je to fakt?"
Přikývla. "Asi ano. Také mi to připadalo dost divoké. Myslím, že je to asi nějaká analogie nebo symbolika nebo něco takového."
"Ale co když to všechno myslí vážně? Vím, že jsme se prý vyvinuli z opic, ale nechce se mi věřit, že jsem byla škeble."
"Možná to nějak souvisí s vyššími úrovněmi," ohlédla se bojácně po supervizorce.
"Neboj, dělá si papíry," uklidnila jsem ji. "Jsem jen zmatená. Vím, že Hubbard je Zdroj. A věřím, že co řekne, to je pravda. Ale toto je opravdu divoké."
"Možná to má nějaký důvod, který neznáme. Víš, podle mne je jediná důležitá věc auditing. Tech funguje. Až začneš auditovat, uvidíš."
Supervizorka zdvihla zrak a rozhlédla se po studovně. Rychle jsem sklonila hlavu nad materiály a dala Kris signál, ať je tiše.
Kéž by tu byl Antonio, pomyslela jsem si. Vím, že by mi to dokázal vysvětlit. Vždy znal na všechno odpověď. Udělala jsem si v hlavě poznámku, že jakmile se vrátí do střediska, musím se ho zeptat na tuto knihu.
Dalších pár dní na kurzu jsme strávili učením se práci s e-metrem. Protože jsem neměla vlastní měřák, dohodla jsem se předtím s Antoniem, že během jeho nepřítomnosti mohu používat jeho. Jinak bych musela nějak sehnat peníze na svůj vlastní e-metr.
Na e-metrových cvičeních jsem se naučila udržet jehlu (ukazatel, ručičku) na stupnici pomocí tónového knoflíku, kterým se kompenzovali pohyby jehly mimo displej. Naučila jsem se nastavit správně citlivost pro každého, koho jsem auditovala, protože různí lidé mohou mít různou citlivost na měřáku. Lidé, kteří na e-metru "neukazovali" dobře, potřebovali nastavení vyšší citlivosti něž druzí.
Další část tréningu e-metru spočívala v rozlišování různých typů "readů". Když jehla prudce kmitla napravo, nazývalo se to "pád" (fall). Byl to signál, že z preklírova případu přichází náboj (elektrický), jinými slovy, že se uvolnilo nechtěné duševní napětí.
Velmi dlouhý pád napravo se nazýval "velké zfouknutí" (a long fall blowdown). Jiné pohyby byly např. "krátký pád" (short fall) nebo "dlouhý pád" (long fall). Rozdíly v pohybech jehly byly pro auditora důležité. Nalezení místa, které musí preklír "projít" častokrát záviselo na délce pádu jehly na ukazateli e-metru.
Když se jehla vykývla nalevo, jmenovalo se to "vzestup". Vzestup znamenal, že auditovaná osoba právě začíná být "key in", tedy že akumuluje mentální hmotu. Jeho "případ" (case) je stále silnější. Když byla jeho "TA" (tone arm, tónový knoflík, regulátor citlivosti e-metru) nastavena vysoko na začátku sezení, znamenalo to, že má něco restimulované a možná bude potřebovat "kontrolní sezení" (review session) před auditováním současných záležitostí, aby se zjistilo, co ho tak znepokojuje.
Další úkazy ručičky byly "theta bop", to je rychlé kmitání ručičky; "rock slam", to je pohyb, který obvykle znamená, že osoba má "nekalé úmysly", nebo je SP; "špinavá jehla" byl trhaný nepravidelný pohyb, který obvykle znamenal, že preklír má "withholdy", že něco před auditorem tají .
Trénovala jsem s e-metrem několik dní, procházela jsem fiktivní sezení s velkou hadrovou panenkou sedící v křesle naproti mně. To jsem dělala tak dlouho, dokud jsem zcela nepřivykla používání přesných dianetický příkazů během obsluhy e-metru.
Nakonec jsem byla připravena auditovat svého prvního preklíra.
Přiřadili mi Tommyho, dalšího studenta z kurzu. Byl to umělec, který psal poezii a ilustroval ji detailními a složitými perokresbami jemným černým perem. V centru byl velmi oblíben a byla jsem poctěna, že mohu být jeho auditorkou.
Vrátili jsem se na ubytovnu, kde jsem si rezervovala jednu ze dvou místnůstek na poschodí, které se používaly pro auditing. Uprostřed stolu jsem již měla nachystaný e-metr. Na mé straně stolu byly papíry a pera, protože jsem musela zapisovat kompletní záznam celého sezení, který pak po skončení odevzdám "C/S".
Sedli jsme si naproti sobě. Tommy si vzal malé plechovky V-8, které byly připojeny kabely na měřič. Usmál se na mne.
"Spal jsi dostatečně?" zeptala jsem se ho. Vždy bylo nutné se před začátkem sezení ubezpečit, že preklír dostatečně spal a nemá hlad.
Přikývl.
"Nemáš hlad?"
"Ne."
"Dobře. Sezení začíná," oznámila jsem. Do záznamu auditingu jsem vepsala přesnou dobu začátku.
Začátek sezení byl jednoduchý. Měla jsem mu položit sérii otázek ze zeleně tištěného seznamu, který se podle toho i jmenoval: "Zelený formulář". Odpovědi praklíra na otázky z tohoto formuláře určí, co budeme "procházet" při sezení.
Když jsme prošli formulář, Tommy přiznal, že nedávno trpěl bolestmi hlavy, při kterých cítil ostrou boles za očima. Ukázalo se, že toto je ta správná položka na procházení.
Podívala jsem se na Tommyho svým nejlepším TR 0. "Najdi událost obsahující ostrou bolest za očima," přikázala jsem. Zavřel oči. "OK," odpověděl.
"Dobře. Kdy to bylo?"
"Včera. Na kurzu. Bolela mne hlava."
"V pořádku. A jak dlouho to trvalo?"
"Asi tři hodiny. Většina z toho byla po obědě. Cítil jsem přitom i závrať.
"OK. Přejdi na začátek této události a řekni mi, až tam budeš."
"Ano, jsem tam," odpověděl mi a oči měl stále zavřené.
"OK. Nyní si prohlédni tuto událost až do konce," diktovala jsem další příkaz.
"Mám," řekl po delším tichu.
"Dobře. Teď mi řekni, co se stalo."
"No, jen jsem tak seděl v učebně a najednou na mne přišla bolest hlavy tak, jak se mi to v poslední době stávalo. Bylo to jako záblesky bolesti za očima. Měl jsem těžkosti pořádně vidět. A bolelo mne břicho."
Nechala jsem ho představit si tu událost ještě jednou, a zeptala jsem se ho, zda je obraz méně nebo více zřetelný.
"Zřetelnější," odpověděl.
"OK. Je i dřívější podobná událost obsahující ostrou bolest za očima?" Čekala jsem, než si v duchu najde příslušný obraz. Za pár minut si vzpomněl na další bolest hlavy před pár dny. Prošli jsme ji stejným způsobem.
Celý auditing se musí dělat velmi přesně. Jakákoli odchylka od přesného Hubbardova postupu se nazývá "squirreling" (čti "skviryling") a je proti Etice. Opakovaný squirreling může vést k vyloučení ze Scientologie a vyhlášení za supresora (utlačovatele, SP).
Když jsme si takto prošli několik podobných Tommyho vzpomínek v tomto životě, zeptala jsem se na ještě předcházející událost.
Byl dlouho tiše.
"Já nevím. Zdá se mi, že vidím nějakou travnatou louku."
"V pořádku," potvrdila jsem mu. "Kdy to bylo?"
"Asi před šestnácti sty roky," řekl a otevřel oči.
"Jak dlouho to trvalo?" zeptala jsem se.
"Nebylo to dlouhé. Asi půl hodinku," opět zavřel oči.
Ukázalo se, že událost se odehrála v době, kdy byl mnichem ve starověké Itálii. Byl oslepen za své kacířské názory.
Když jsme prošli tuto událost, zeptala jsem se, zda existuje i dřívější událost. Začala jsem se říkat, kdy asi tak toto sezení skončí. Říkalo se, že některá sezení trvají i osm až deset hodin.
Tommy našel ranější událost. Bylo to před několika miliony roků, v implantu, když mu okolo hlavy připevnili kovovou pásku, kterou potom postupně pomalu utahovali a způsobovali mu tím ostrou bolest hlavy. Konečně po skončení této události Tommy otevřel oči a usmál se na mne.
"Tak asi proto jsem měl všechny ty bolesti hlavy," řekl vesele. "To čtení o implantech zřejmě aktivovalo mé bolesti. Je fajn to vědět. Snad už teď přestanou."
"Výborně," opětovala jsem mu úsměv. "Chci ti říci, že tvá jehla plave. Konec sezení."
Položil plechovky a protáhl se.
"Bylo to super," zívl. "Děkuji."
Vypnula jsem měřič a řekla Tommymu, aby šel za zkoušejícím a já zatím vyplním závěrečné hlášení o sezení. Bylo nezbytné, aby preklír po každém sezení navštívil zkoušejícího. Zkoušející po sezení zkontroloval jeho "TA" (polohu tónového knoflíku) a pohyb jehly, aby se ujistil, že jehla plave a sezení proběhlo správně. Zprávu od zkoušejícího bylo třeba přiložit k papírům pro C/S.
Sepsala jsem sezení. Vyplnila jsem formulář o sezení, pečlivě jsem poznamenala pozici tónového knoflíku na konci sezení a dobu ukončení.
Vrátila jsem se do centra, vzala zprávu o přezkoušení a odevzdala své materiály C/S. To je úleva, pomyslela jsem si. Vše probíhalo tak, jak mělo. Vesele jsem očekávala "výborně", které dostanu od C/S (všechna sezení se známkovala).
Vrátila jsem se do učebny a ukázala Kris vztyčený palec. "Je to pohoda," řekla jsem jí.
"Vidíš. Říkala jsem ti to. Ještě počkej a uvidíš. Je to pecka," zašeptala. Obě jsme pokračovali ve čtení.
Další den jsem auditovala Tommyho "pocit závratě". "Základní" událost na tomto "řetězu událostí" se ukázala jako další implant z doby před miliony lety, když ho otáčeli na nějakém přístroji a byl při tom vystaven elektronickým paprskům. Odevzdala jsem i toto sezení a dostala své druhé "výborně". Byla jsem na sebe hrdá.
Vrátila jsem se do střediska pro své třetí a doufejme, že poslední sezení. Když uspěji i v tomto auditingu, tak jsem dokončila kurz. Budu pak plně vyškolená Hubbardova Auditorka standardní Dianetiky, schopná auditovat "platící PC" a finančně tím pomáhat centru.
Vrátila jsem se k supervizorčině stolku pro svého dalšího přiděleného preklíra. Byl to mladý hoch, který seděl na u jejího stolu.
"To je David, tvůj preklír," řekla supervizorka a ani nezdvihla oči. Chlapec stál přede mnou a stydlivě se na mne podíval.
"Dovedli mne sem rodiče," řekl. "Jsou v Sea Orgu. Mám problémy s pomočováním. Říkají, že mi pomůžete." To mne zaskočilo, ale usmála jsem se. "Kolik ti je let, Davide?" zeptala jsem se.
"Osm," odpověděl.
Podívala jsem se nejistě na supervizorku. "Jak mohu auditovat osmiletého?" zeptala jsem se jí.
"Kde jsi v tech četla, že se v takovémto věku nedá auditovat?" odpověděla mrazivě.
"Nikde, alespoň myslím," zakoktala jsem se, "ale ..."
"Dávej si raději pozor na etiku," řekla přísně, "A teď si odveď svého preklíra na sezení."
Podívala jsem se na Davida. "Dobře, OK. Tak pojď Davide. Uvidíme, co to udělá." Tiše kráčel vedle mne až k domu.
"Davide, jak dlouho jsou tví rodiče v Sea orgu?" zeptala jsem se.
"Tak dlouho, jak si pamatuji. Myslím, že od té doby, co jsem byl miminko. Moje sestra je v Admirálově organizaci Poslů na lodi (Commodore's Messenger Org). Posílá mi pohlednice."
Slyšela jsem o té skupině mladistvých děvčat a chlapců, kteří slouží jako Hubbardova osobní služba na lodi. Mluvilo se o tom, že jsou vychováváni na vedoucí posty v organizaci.
"A co ty Davide? Chodíš do školy?"
"Chodím do scientologické školy. Učíme se TR-ka a hromadu dalších věcí. Za čtyři roky budu už dost starý, abych se také přidal k Sea Orgu," odpověděl. "Budu dělat na lodi a stanu se slavným auditorem. Budu cestovat po celém světě." Kopl do kamínku na cestě.
"Vídáš se s rodiči často?"
"Občas. Když sem přijedou. Ale většinou jsou pryč. Obvykle zůstávám se staršíma děckama v AO. Tam pracují mí rodiče, když jsou tady," odpověděl.
Podíval se na mne. "Je to OK, že mne budeš auditovat?" zeptal se nejistě.
"Ano, asi ano. Už tě někdo předtím auditoval?"
"Ano. Hodně krát. Někdy mne auditoval taťka. Když onemocním, dostanu sezení. A nebo když si musím napravit etiku," řekl věcně.
Prišli jsme k ubytovně. Pověsila jsem na dveře cedulku "Sezení. Nevyrušovat!". David si sedl za stůl a zdvihl plechovky. Trpělivě seděl a čekal až začnu sezení.
Položila jsem mu úvodní otázky o spánku a jídle. "OK, Davide," řekla jsem a doladila měřič. "Začínáme sezení."
Nejprve jsem zjišťovala, jaká somatika se spojují s jeho pomočováním. "Pocit vlhkosti" byl nejvýraznější položkou.
"Najdi událost obsahující pocit vlhkosti," řekla jsem mu něžně.
Zavřel oči. Už v tom má praxi, uvědomila jsem si.
V odpovědi na mou otázku uvedl, že si vzpomněl na několik případů z minulosti, kdy si počůral postel, každá z nich se odehrála dříve.
Požádala jsem ho o ještě dřívější událost. Soustředil se se zavřenýma očima.
"Vidím loď," řekl. "Běhají po ní lidé. Všichni křičí."
"Kdy to bylo?" zeptala jsem se ho klidně.
"Dávno," odpověděl. "Dříve než jsem se narodil. Myslím, že asi před padesáti roky."
"Jak dlouho to trvalo?"
"Trvalo to několik hodin. Loď se potápí. Každý běhá dokola a křičí."
Provedla jsem ho událostí pomocí přesných příkazů, které jsem se naučila. "Řekni mi, co se stalo," řekla jsem a on stále seděl se zavřenýma očima.
"Jsem v malém pokoji. Jsem v kolébce. Voda stoupá ke kolébce. Jsem celý mokrý. Slyším, jak lidé křičí na chodbě. Nevím, kde jsou mí rodiče. Za chvilku mi voda vystoupala nad hlavu," Otevřel oči a smutně se na mne podíval.
"Byl jsem na té lodi jako miminko a utopil jsem se," řekl. "Myslím, že to byl Titanic."
"V pořádku," potvrdila jsem jeho komunikaci. Zeptala jsem se ho, zda byla i nějaká dřívější událost.
"Ne, jen tato," řekl rozhodně. "Byl jsem miminko na Titanicu a utopil jsem se." Znovu jsem ho provedla přes celou událost.
"To je všechno. To jsem já. Mí rodiče odešli a nechali mne v tom pokoji na Titanicu a já jsem se utopil."
Nikdy neinvaliduj (neznehodnocuj) preklírova data, bylo jedním z nepřekročitelných pravidel kodexu Auditora.
Takže jsem ukončila sezení. David se na mne usmíval.
"Znamená to, že už se nikdy nepočůrám?" zeptal se mne.
"Myslím, že musíme počkat a pak uvidíme," řekla jsem. Nechtěla jsem na něj přenést své pochybnosti.
"Takže běž do centra a jdi za zkoušejícím."
Za pár minut seděl David na židli u supervizorky a čekal na jednoho z mladých pomocníků z orgu, aby ho dovedl domů. Sedla jsem si na své místo ve studovně a sledovala, jak odchází a drží se za ruku mladého pomocníka. Cítila jsem jakousi tíhu, ale netušila jsem, co to je. Čekala jsem, než se C/S vrátí se záznamy mého sezení.
Za půl hodiny supervizorka nahlas zakřičela: "To stačí! Margery právě ukončila Kurz dianetiky. Od této chvíle je Hubbardova Auditorka Standardní Dianetiky!"
Vzápětí zazněl potlesk v celé třídě. Vstala jsem. Věděla jsem, že teď musím přednést povinný projev.
"Bylo to o dost lehčí, než jsem si původně myslela," řekla jsem ve snaze vyslovit něco pozitivního a nedat najevo zmatek uvnitř. "Vím, že mne čeká mnoho zajímavých sezení. Těším se na svou práci auditora, až budu klírovat tuto planetu." Další potlesk. Sedla jsem si.
Přišla ke mně supervizorka. "Dalším krokem je tvůj 'Zisk'," řekla a podala mi růžový papír, na který napsala mé jméno a slova: Směrovací formulář Zisku (routing Form to Success).
Přešla jsem chodbou ke dveřím s nápisem: "Zisky a certifikáty."
Zaklepala jsem. Beverly, zavalitá žena, jedna ze zaměstnanců centra, mi podala papír, který měl nahoře obrázek husy letící nad oblaky. Na horní části papíru bylo velkým modrým písmem napsáno: "MŮJ ZISK" (Success Story).
"Toto vyplň," poučila mne Beverly. "To se dělá po skončení každého kurzu."
"Co když to někdo nechce vyplnit?" zeptala jsem se zvědavě.
"Tak potom se ten někdo musí vrátit na kurz a musí se zjistit, čemu nerozuměl," odpověděla mi. "Když někdo není spokojený s kurzem, znamená to, že má na kurzu nějaké M/U (nepochopené slovo). Nemůže skončit kurz, dokud si ho nenajde."
"Aha. Já jsem se jen tak ptala," podívala jsem se na papír.
"Měla jsem na tomto kurzu několik zisků," napsala jsem. "Auditování bylo lehčí, než jsem si původně myslela. Cítím se dobře, když vím, že mohu lidem pomáhat s jejich problémy." Podala jsem papír Beverly.
"OK. Tady jsi už vše udělala. Odpoledne si můžeš přijít vyzvednout certifikát. Teď jsi připravena na nasměrování na další kurz. Vezmu tě k registrátorovi." Namáhavě se zdvihla ze židle.
Během deseti minut jsem byla zapsána na následující kurz "Úroveň 0" a dostala jsem k němu studijní materiály.
Byla jsem na správné cestě. Takovýmto tempem, pomyslela jsem si optimisticky, dosáhnu Úroveň 6 do jednoho roku. Vrátila jsem se na svou židli ve studovně. Nikdo mi nevěnoval pozornost.
Později odpoledne jsem se vrátila pro svůj certifikát. Vypadal velmi působivě. Mé jméno bylo vytištěno zlatým písmem. Byla na něm úředně vypadající pečeť, na které byl otisk pečetidla a datum. Spokojeně jsem se podívala na svůj hmatatelný důkaz prvního scientologického úspěchu.
*
Když jsem se po mnoha letech vrátila domů, do Michiganu, rozložila jsem si všechny svoje těžce získané scientologické certifikáty na postel. Vypadali tak oficiálně. Bohužel, jak jsem se v ten studený únorový den o dvanáct let později dozvěděla, ve světě "černých hub" neměli mé certifikáty absolutně žádnou hodnotu.
Jednoho večera jsem tedy vzala všechny své certifikáty a jeden za druhým jsem je spálila v krbu, který můj otec postavil v obýváku.
Byla to tvrdá lekce o relativitě kulturních hodnot.
Malého Davida jsem už nikdy neviděla.
Čas od času si na něj vzpomenu. Kdo ví, zda se ještě stále pomočuje? To se zřejmě už nikdy nedozvím.
Současný šéf scientologické církve se jmenuje David (Miscavige) a na přelomu 60. a 70. let mu bylo 8 roků. V životopise nemá napsáno, že by se ještě počůrával. - pozn. R-factor
*
Scientologické výrazy:
NADBYTEK vysoký etický stav, kondice; znamená to, že statistika neustále stoupá. Více o kondicích (etických stavech) viz kapitola 5.
MEST hmotný vesmír; skládá sez hmoty, energie, prostoru a času. Scientologie používá slovo složené prvních písmen, MEST (Matter = hmota, energy = energie, space = prostor, time = čas).
READ (čti "ríd") anglicky: číst, odečítat; zde se to přibližuje použití ve smyslu "přečtení pohybu jehly (ručičky) e-metru"; read ale v scientologii neznamená odečíst, ale už konkrétní pohyb. Jedná se o fall (pád), což je menší nebo větší pohyb jehly směrem doprava. To auditorovi říká, že se tomu musí věnovat.
C/S čti "sí es", supervizorovi případu, anglicky case supervizor; to je ten, který dohlíží na správnost postupů např. auditingu a rozhoduje, co bude nejvhodnější další akcí pro preklíra.
M/U nepochopené slovo, zkratka od mis-understud, čti "em jů". Scientologové věří, že nepochopené slovo může být důvodem, proč někdo zanechá studia nebo proč se mu nelíbí kurz.
Scientologové mají směrnici, že když někdo dokončí kurz, musí chtít absolvovat další kurz. Pokud ne, je v tom out-tech (nesprávné použití technologie) nebo out-etik (porušení etiky) nebo obojí. U auditingu je to stejné.
Obsah - 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - 13 - 14 - 15 - Doslov
slovenská verze, anglická verze
aktualizováno
31.07.2011
© 2008-2011 R-factor