home - dolů


ZA MOSTEM JE XENU
(O ŽIVOTĚ V SCIENTOLOGII)

Kapitola 14
Zpátky mezi černejma hubama

Seděla jsem v obývacím pokoji v pohodlném domě mých rodičů v Michiganu a skládala puzzle bavorského hradu Neuschwanstein. Poslední uhlíky dohořívali v krbu. Za velkým oknem pomalu padal sníh na pohádkovou michiganskou zimní krajinu.

První dny mezi černými hubami (wogs) byly pro mne nejtěžší. Šok z mé náhlé exkomunikace z jediného světa, který jsem posledních dvanáct let znala i křehký stav mé mysli po několikaměsíčním praktikování prapodivných OT úrovní, vytvořily dohromady jakési odcizení od reality.

Anglický jazyk zbavený příchuti scientologických slov a frází, na které jsem byla zvyklá, zněl mým uším divně. Při sledování televize jsem měla zvláštní pocit, jakoby vysílali v cizím jazyce. Přitom jsem rozuměla všem slovům.

Neuměla jsem se vyrovnat se skutečností, že jsem se po dvanáctileté přestávce vrátila do světa wogů – černých hub. Jednoho večera jsem si třídila na posteli všechny své scientologické certifikáty, které jsem si přivezla s sebou. Když jsem viděla, že ve světě wogů nemají absolutně žádnou hodnotu, impulsivně jsem je hodila ke krbu a jeden za druhým jsem je spálila. Sledovala jsem, jak se v ohni ohýbají okraje tlustých papírů a postupně se mění na stejně bezcenný popel.

Stále jsem prožívala ten nepříjemný duševní úkaz, který začal na OT 3. Občas se mi zdálo, že se má mysl rozpadá na tisíce drobných kousků, které se rozprsknou po mém vnitřním vesmíru. Otec mi, veden intuicí, koupil puzzle a během dalších dvou týdnů jsem skládala jednotlivé kousky dohromady. Symbolicky jsem se tak snažila složit rozbité kousky mém mysli.

Napsala jsem dopis řediteli Technických služeb na Flagu. Zda by nemohli přehodnotit jejich rozhodnutí a dovolit mi vrátit se na Flag, prosila jsem. Za týden jsem dostala odpověď. Ne, informovali mne krátkým a strohým tónem. Mám pokračovat v programu, který jsem dostala, když jsem opustila Floridu. Po splnění programu mohu znovu požádat o členství v Scientologii. Dopis byl napsán na oficiálním hlavičkovém papíru Sea Orgu.

A protože jsem neměla žádný lepší nápad, začala jsem plnit program. Neviděla jsem ve svém životě jinou možnost, než se jakkoli pomalu a bolestně propracovat zpátky do přízně své skupiny.

Několik bloků od domu mých rodičů byla restaurace. Požádala jsem o práci a začala obsluhovat u stolů. Věděla jsem, že mám příliš rozházenou mysl na cokoli složitějšího. Práce v úřadu, přinejmenším dočasně, nepřicházela do úvahy. Nedokázala jsem se soustředit ani na přečtení ranních novin. Nedokázala jsem vydolovat smysl z těch natištěných slov. V tomto stavu jsem byla ještě několik měsíců.

Zahrabala jsem se do práce v restauraci a dělala tolik hodin, co to jen šlo. Každý týden jsem posílala několik stovek dolarů na Flag, aby se odečetli z mého dluhu 30.000 dolarů. Vypočítala jsem si, že při tomto tempu posílání peněz do Clearwateru by mi trvalo zhruba osm roků a čtyři měsíce splatit svůj "dluh". Ačkoli jsem navenek byla vyvrhel, v srdci jsem zůstávala oddanou scientoložkou. Stále jsem nosila do práce své scientologické odznaky a když se mne na to někdo zeptal, spustila jsem vřelé svědectví o nespočetných přínosech auditingu. Doma jsem se zahrabala do svých scientologických knih a horečně psala eseje, které ode mne požadovali. Žila jsem jen pro ten jeden den, kdy se vykoupím a přijmou mne zpátky do mé skupiny.

Měsíce plynuly. Dál jsem roznášela jídlo v restauraci a dávala všechny své příjmy Scientologii. Mí rodiče trvali na tom, abych navštívila poradnu, což je v Scientologii přísně zakázáno, protože každý psycholog je smrtelným nepřítelem. Ale abych jim vyhověla, dohodla jsem si pár schůzek se sociálním pracovníkem na nedaleké klinice. Během toho roku, co jsem se s ním vídala, jsem Scientologii nezmínila ani slůvkem. Proč bych měla obhajovat svou skupinu před nepřátelským supresorem, který je nejspíše od narození neschopen ocenit moudrost Hubbarda a jeho "tech"?

Když jsem byla mimo Scientologii asi rok a půl, stalo se cosi nového. Začala jsem být podrážděná doma i v práci. Nedokázala jsem vysvětli své výbuchy zuřivosti. Kvůli absencím jsem nakonec o práci přišla.

Cítila jsem nutkání číst o jiných sektách. Má mysl se snažila uzdravit. Jako když na jaře mladé zelené stébélka vykouknou z tajícího sněhu, má mysl a city se vracely do života z neznámých podzemních hlubin.

Napsala jsem další dopis na Floridu s prosbou, abych se tam mohla vrátit. Jednoho dne, po pár týdnech, jsem dostala odpověď. "Jsme hrdí, že se ti daří tak dobře," četla jsem. "Jen tak dál!!"

V ten den ve mně vztek vřel stále víc a víc. Neodpověděli mi na otázku. Proč se nemohu vrátit?

Celý den jsem zuřila. A v noci se na povrch mého vědomí vynořila nepředstavitelná myšlenka. Chtěla jsem zavolat právníka. Chtěla jsem podat žalobu na Scientologii. Zmocnila se mne hrůza. Žalovat Scientologii byl jeden z nejhorších supresivních hříchů. Už jen ta myšlenka byla supresivní. Spáchat supresivní čin by mne zbavilo naděje na vykoupení během biliónů roků. Žalovat Scientologii by znamenalo přivolat na svou duši strašný osud.

Nicméně ta zvláštní touha přetrvávala. Jednou večer jsem bezmyšlenkovitě zdvihla telefon. Na informacích jsem požádala o číslo bostonského advokáta, o kterém jsem věděla, že kdysi vedl proces proti scientologii. Zastihla jsem ho a řekla mu o mé situaci. Souhlasil, že prozkoumá můj případ. Mám mu poslat podrobnou zprávu. Možná by totiž ten případ raději svěřil svému kolegovi na Floridě, vysvětlil mi.

Srdce mi bubnovalo, když jsem položila sluchátko. Tak. Stalo se a už se neodstane.

Telefonát právníkovi nastartoval krizi. Začala jsem mít sebevražedné záchvaty. Chtěla jsem se předávkovat léky, které jsem dostala na klinice proti úzkosti. Věděla jsem, že celá sklenička, kterou jsem držela, by znamenala smrt. Vysypala jsem si všechny tabletky do dlaně. Od překročení hranice mne dělilo jediné polknutí. Náhle jsem tabletky vysypala do umyvadla, vzala jsem tátovi klíče a nasedla do jeho auta. Celé hodiny jsem jezdila po městě a pokoušela se myslet. Zdálo se mi, že jsem v beznadějné situaci.

Zastavila jsem u telefonní budky a hledala v telefonním seznamu Zavolala jsem do městské nemocnice. "Můžete mi někdo pomoci, prosím?" plakala jsem do telefonu. Byla to katolická nemocnice. Za chvilku jsem hovořila s knězem, otcem Štefanem. Vysvětlil mi cestu do nemocnice.

Když jsem přijela, ujal se mne a odvedl mne do kavárny. U horké čokolády jsem mu plná zoufalství objasnila svou situaci. Strávil se mnou několik hodin, potom mne odvezl do domku u univerzity. Na dveřích visela cedule Interdenominační studentské středisko.

Uvnitř jsem potkala Franka Fullera, ředitele střediska. Shodou okolností děla Frank nedávno výzkum o Scientologii. Ukázal mi malý pokojík s postýlkou. Vyčerpaná jsem spala snad dvanáct hodin. Další den si Frank se mnou sedl ke kuchyňskému stolu a podal mi horký šálek silné kávy. Pročistilo mi to hlavu. Měl s sebou svazek papírů, které přede mne nápadně položil.

"Teď si spolu projdeme pár informací o Scientologii," oznámil mi. "Nežádám od tebe, aby jsi věřila všemu, co ti ukáži. Chci jen vědět, zda jsi ochotna se podívat se mnou na pár věcí.

"Proč ne," pomyslela jsem si. Věděla jsem, že jsem ve slepé uličce. Ať se pohnu jakýmkoli směrem, bude to lepší, než zůstat tam, kde právě jsem.

"Podívejme se na něco o Hubbardovi," začal. A během následujících hodin mi o Hubbardovi řekl věci, které jsem předtím nevěděla. Nebyl takovým člověkem, za jakého se rád vydával.

Bod za bodem jsme si prošli Hubbardův životopis, který jsem se naučila v sektě. Podle Franka bylo téměř vše, co o sobě Hubbard říkal, lží. A Frank na to měl důkazy.

Jeho otec, jak jsem zjistila, nevlastnil ranč s dobytkem v rozloze čtvrtiny Montany. Hubbard vyrůstal v domě v průměrném malém městečku v Montaně. Své mládí nestrávil putováním po Asii. Maximálně prstem na mapě. A nebyl ani vyznamenaným vojenským hrdinou, jak o sobě rád říkával. Ve skutečnosti byly jeho vojenské záznamy ubohé a konec války strávil v psychiatrické léčebně Námořnictva.

Byly to stovky lží.

"Ale proč by nám lhal?" ptala jsem se nevěřícně. Ale jedno je pravda, uvědomila jsem si, že jsem nikdy nepochybovala o věcech, které nám o sobě řekl. Nikdy jsem o něm nepochybovala. Jen jsem slepě věřila.

Podívala jsem se na Hubbardův univerzitní záznam. Řekl nám, že byl jedním z prvních studentů jaderné fyziky. Podle záznamu ale z tohoto předmětu propadl. A viděla jsem i otřesný dopis, který napsal Úřadu pro veterány, kde prosil o psychiatrickou pomoc a stěžoval si na "období depresí a sebevražedných sklonů".

V ten den jsem s Frankem proseděla celé hodiny a můj bůh systematicky padal z trůnu. Dozvěděla jsem se, že Hubbard byl bigamista a satanista. Žil v manželství zároveň se svou první i druhou ženou. Frank mi ukázal důkazy, že Hubbard byl hluboce zapleten do okultismu a vykonával satanské rituály pod vedením svého učitele, anglického satanisty Aleistera Crowleyho.

Stále mi to nestačilo.

Hubbard byl závislý na drogách, pod jejichž vlyvem napsal většinu scientologického katechizmu (náboženských spisů). Z tohoto úhlu už mi knihy jako "Historie člověka" dávaly větší smysl. A měl ve zvyku opakovat si každý den sugestivní výroky. Jeden z nich byl: "Všichni muži budou mí otroci! Všechny ženy podlehnou mému šarmu! Celé lidstvo se bude plazit u mých nohou a nebude vědět proč!"

Za pár dní jsem se vrátila domů. Cítila jsem se zmatená, šokovaná a zrazená. Proč jsem o žádné z těchto věcí nikdy nezapochybovala? Proč jsem vše bez rozmýšlení přijímala?

Později jsem si na tuto otázku našla odpověď. V sedmnácti jsem byla naivní a důvěřivá. Vyrůstala jsem v systému, který mne naprogramoval přijímat tvrzení dospělých bez pochybování. Mí rodiče i mí učitelé měli vždy pravdu. A já jsem udělala ten osudný nevědomý a chybný předpoklad, že pokud já jsem čestná a mám dobré úmysly, ostatní jsou na tom stejně. V mládí jsem nezažila žádnou deziluzi ani podvod. Nebyla jsem připravena na netvora jako je Hubbard, který vědomě používal hypnózu a ovládání mysli, aby mne chytil do pasti a vykořisťoval pro své vlastní potřeby.

Bod zvratu nastal jednoho dne v říjnu 1981. Frank mne vzal do opuštěného kostela, kde jsem si sedli do prázdných lavic a já jsem nasávala tu dávno zapomenutou útulnost náboženství, které jsem opustila před mnoha roky, ještě před vstupem do Scientologie. Věděla jsem, že musím vykonat volbu. Kdo bude mým Bohem. "Bude to Hubbardd? Nebo to bude dávno opuštěný bůh mého dětství?"

Odpověď jsem už znala. Hubbard nebyl dost dobrý na to, aby byl bohem. Nikdy více. Když jsem udělala svou volbu, jedné noci jsem se jakoby zázrakem probudila z hypnotického tranzu, ve kterém jsem strávila posledních dvacet let. Doslova jsem se probudila, jakoby neviditelný hypnotizér luskl neviditelnými prsty. A od té chvíle jsem věděla, že se do Scientologie nikdy nevrátím. Rozhodnutí dozrálo. Rozhodla jsem se vrátit na Floridu a promluvit si s právníkem, kterého mi doporučil bostonský advokát.

V listopadu 1981 jsem se vrátila do Clearwateru. Advokát se ujal mého případu. Můj spor se scientologickou církví (Church of Scientology) běžel ještě po více než deset následujících let.

Zjistit pravdu o Scientologii rozhodně neznamenalo konec mým problémům. Trvalo ještě deset roků a stovky hodin v poradně, abych se vypořádala se svými zážitky v Scientologii a poradila si se značným vztekem, který jsem cítila vůči člověku i organizaci zodpovědné za zradu a mé vykořisťování.

Stále mívám noční můry o Scientologii. Proces uzdravování pokračuje. Ale jsem svobodná. A protože mně podváděl velký mistr podvodů, vím, že stejným způsobem mne už nikdo nikdy nepodvede. Nidky se už nevzdám práva na svou mysl, nikomu. A je jedno, jak přesvědčivý by byl. Svou svobodu jsem si koupila za horentní sumu, a ta svoboda ani má mysl už nikdy nebudou na prodej.

*

Scientologické výrazy:

WOG černé huby, v originálu "wogs", znamená v angličtině urážlivý výraz pro ne-bílé lidi; někdy se uvádí, že je to zkratka pro "westernized oriental gentleman" = západ kopírující orientálec; ale pravděpodobně je to zkrácenina od "golliwog" = strašák, bubák.
Scientologové definují slovo wog takto: worthy Oriental gentleman = džentlmen vhodný do Orientu. Obyčejný semletý humanoid zahradní odrůdy (Common ordinary run-of-the-mill garden-variety humanoid). A pokračuji: "wog" je někdo, kdo to ještě vůbec nezkusil. Možná by tento výraz šel přirovnat i k Potterovskému "mudlové". To má ale spíše pohádkový nádech a chybí tam to nadřazené opovržení scientologů těmi, kteří Scientologii nevěnují žádnou pozornost. Proto používáme výraz "černé huby", kde je opovržení dostatečně cítit.

INTERDENOMINAČNÍ v angličtině: Interdenominational Student Center; znamená to: zahrnující různé denominace. A denominace je v angličtině definována jako náboženská organizace. Takže něco jako: Centrum pro studenty různých náboženství.

 

Obsah - 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - 13 - 14 - 15 - Doslov

slovenská verze, anglická verze


home - nahoru

aktualizováno 31.07.2011
© 2008-2011 R-factor

*