V době, kdy jsem zpracovávala materiály pro tuto reportáž, jsem dostávala množství e-mailů od některých scientologů, se kterými jsem udělala rozhovor. Většina z nich byli odborní pracovníci církve s dobrým postavením; narůstalo v nich rozčarování a poprvé promluvili o svých pocitech právě v tomto článku. Všichni mladí lidé, o kterých byla zmínka, vyjma Natalie, jsou považováni církevními přestavenými za PTS (z anglického Potential Trouble Source; možný zdroj problémů). Ale řada z nich se začala obávat, že budou prohlášeni za SP (suppresive person = utlačovatelská osoba).
E-maily, které jsem dostávala, vyjadřovaly jejich pochyby a také jejich strach (zda udělali správně, že mi to řekli).
"PROSÍM, napiš mi, co budeš psát do článku," píše jedna mladá žena. "Chtěla bych se jen ujistit, že lidé, kteří si to přečtou nebudou schopni zjistit kdo jsem. Vím, že to má matka bude číst."
"Církev je velký, strašidelný podnik," píše další. "Můj (vlastní) postoj je, že pokud ty informace pomohou zachránit jen jednomu jedinému člověku jeho peníze, žal a pohled na svět, tak to má smysl. (Ale) Děsím se toho, co se může stát."
"Jsem asi tak dvě vteřiny od okamžiku, abych přišel o celou svou rodinu a pokud tento článek vyjde i s tím, co jsem říkal, tak je opravdu ztratím," píše třetí. "Děsím se toho. Prosím, prosím, prosím … pokud není příliš pozdě … pomoz mi udržet mou rodinu."
Jeden obzvláště horečný e-mail došel krátce předtím, než byl tento článek publikován. Přišel od jedné mladé scientoložky se kterou jsme si asi 3 až 4 měsíce dopisovaly. Když jsme se poprvé setkaly, zaujatě a zlostně mluvila o vlivu církve jak na ni, tak i na její blízké.
"Prosím tě, odpusť mi to," píše. "Většina z toho, co jsem ti řekla, byly lži. Asi příliš nemiluji Scientologii. To je pravda. Ale to co vím je, že jsem se narodila v té rodině, ve které jsem se narodila, a že je mám ráda. Nechtěj po mne, abych tento svazek roztrhala." Téměř jako každá mladá osoba, která je zde zmíněna, tak i tato žena zde vystupuje pod pseudonymem, aby se ochránila její identita a identita její rodiny. Ale ona si myslí, že to nestačí. "To je můj život … To, co ti teď řeknu ber jako fakt: Nechci dosvědčit nebo podpořit vůbec nic z toho, co jsem ti řekla."
"Velmi se omlouvám," končí. "Doufám, že rozumíš tomu, že každý, koho miluji je pro mne velmi důležitý a já jsem ochotna přehlížet jeho víru v zájmu toho, abych o něj nepřišla. Možná že to někdy v budoucnu upřesním a vysvětlím a více dopodrobna."
JANET REITMAN
Vyšlo 23. února 2006 v časopise Rolling Stone.
úvod - 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10
aktualizováno
31.07.2011
© 2008-2011 R-factor